ECLI:CZ:US:2016:1.US.3490.15.1
sp. zn. I. ÚS 3490/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje DavidaUhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti J. M., t. č. Věznice Znojmo, zastoupeného Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4, proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 27. listopadu 2013 č. j. 10 C 4/2010-329, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 14. ledna 2015 č. j. 15 Co 448/2014-379 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2015 č. j. 21 Cdo 2420/2015-411, za účasti Okresního soudu v Táboře, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení a České republiky - Státního pozemkového úřadu, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. listopadu 2015, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces a právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.
2. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 27. listopadu 2013 č. j. 10 C 4/2010-329 byla zamítnuta žaloba stěžovatele na obnovu řízení a žaloba na zmatečnost řízení, vyjma žaloby pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., ohledně které bylo řízení zastaveno.
3. K odvolání podanému stěžovatelem Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 14. ledna 2015 č. j. 15 Co 448/2014-379 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrdil. Ve výroku o částečném zastavení řízení usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se zamítá.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. září 2015 č. j. 21 Cdo 2420/2015-411 odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že soudy nepřihlédly k jeho tvrzení ohledně uplatnění důkazů v řízení o obnově řízení a nepřihlédly ani k tvrzené zmatečnosti žaloby. Dále stěžovatel namítal, že soudy co do řízení o žalobě podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tuto řádně neprojednaly. Stěžovatel rovněž zpochybnil provedené důkazní řízení, zejména obecným soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů a nedostatečné vypořádání se s provedenými důkazy v odůvodnění svých rozhodnutí.
6. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud připomíná, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy dochází primárně za situace, je-li někomu upřena samotná možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud o podaném návrhu odmítne jednat či zůstává-li nečinný, či odmítne-li provést důkazy, ač hodnocení jiných provedených důkazů by nevedlo ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Dále pak by bylo možné shledat porušení článku 36 odst. 1 Listiny v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. K takové situaci ale v projednávaném případě nedošlo.
8. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy v posuzované věci naplnily požadavky, které jsou z hlediska práva na spravedlivý proces na jejich rozhodování kladeny. Z odůvodnění rozhodnutí těchto soudů je zřejmé, že se námitkami stěžovatele řádně zabývaly a provedly dostatečně rozsáhlé dokazování k tomu, aby zjistily, zda jsou naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení či pro zrušení napadených rozhodnutí pro zmatečnost. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy svá rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnily, přičemž jejich závěry lze považovat za logické a ústavně konformní.
9. Pokud jde o odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem, Ústavní soud připomíná, že je-li rozhodnuto o odmítnutí dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., Ústavní soud by jako orgán ochrany ústavnosti mohl (a musel) napadené rozhodnutí dovolacího soudu zrušit pouze v situaci, kdyby ústavní stížností napadené rozhodnutí vykazovalo rysy protiústavnosti, např. pro svévoli, nedostatek odůvodnění či jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytyčených dostupnou a konsolidovanou judikaturou Ústavního soudu. To se však v nyní projednávaném případě nestalo, neboť odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu obsahuje zřetelné důvody, proč bylo odmítnuto. Za situace, kdy dovolací soud aplikoval rozhodné ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. způsobem, který odpovídá judikaturním a doktrinálním standardům jeho výkladu v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, a své právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnil, Ústavní soud nemá prostor pro přehodnocení takových závěrů.
10. Ústavní soud již v minulosti uvedl, že mezi základní principy právního státu patří neoddělitelně zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky, jež vylučuje prostor pro případnou svévoli [srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005 sp. zn. II. ÚS 329/04 (N 39/36 SbNU 427)]. Za porušení právní jistoty a svévoli však nelze považovat případy, kdy soudy aplikují ustanovení, která jsou součástí právního řádu, jejich rozhodnutí vyplývají z provedených důkazů a jsou řádně odůvodněna.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu