ECLI:CZ:US:2016:1.US.3622.16.1
sp. zn. I. ÚS 3622/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Henryk Prochera - PROTRANSPROCHERA, NIP 8830015058, REGON 890182457, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 145/2016-43 ze dne 19. 8. 2016, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Af 48/2013-74 ze dne 3. 6. 2016, rozhodnutí Generálního ředitelství cel č. j. 25311-2/2013-900000-304.3 ze dne 13. 9. 2013 a proti platebnímu výměru Celního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. PV 16280/2013-510000 ze dne 29. 1. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že dne 6. dubna 2011 provedli pracovníci Celního úřadu v Náchodě (dále též "celní úřad") v Náchodě - Bělovsi kontrolu dvou cisternových návěsů stěžovatele a zjistili, že převáží minerální olej. Řidiči cisternových vozů předložili pouze standardní nákladní listy bez číselného označení. Pracovníci celního úřadu převážený minerální olej zajistili a celně technická laboratoř v Hradci Králové následně provedla analýzu odebraných vzorků, z níž vyplynulo, že se jedná namísto deklarovaného mazacího oleje o minerální olej kombinované nomenklatury 27101991 (dle Společného celního sazebníku Evropského společenství), který je předmětem daně z minerálních olejů bez ohledu na to, k jakým účelům je používán, avšak podle §45 odst. 4 zákona o spotřebních daních u něj vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit pouze tehdy, je-li určen k použití, nabízen k prodeji nebo používán pro pohon motorů, výrobu tepla nebo výrobu směsí uvedených v druhém odstavci téhož ustanovení. S odkazem na §134m odst. 2 písm. e) zákona o spotřebních daních dospěl celní úřad k závěru, že uvedené mazací minerální oleje mají vlastnosti uvedené v bodech 1 až 3, a tudíž jsou předmětem značkování, takže pokud byly označeny jako mazací oleje, pak měly být značkovány. Výsledky zkoušek však prokázaly, že značkovány nebyly, a proto je podle celního úřadu průkazné, že byly určeny pro pohon motorů. Stěžovatel se tak stal plátcem spotřební daně, pročež Celní úřad pro hlavní město Prahu vydal v záhlaví označený platební výměr, jímž vyměřil stěžovateli spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období duben 2011 ve výši 608 930 Kč.
K odvolání stěžovatele Generální ředitelství cel částečně změnilo výrok prvostupňového rozhodnutí kvůli jeho původní částečné vnitřní rozpornosti (celní úřad nesprávně označil vyměřenou daň jako rozdíl oproti dani přiznané a dani vyměřené), v podstatném bodě, tj. co do výše vyměřené spotřební daně, je však potvrdilo jako správné. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu napadl stěžovatel správní žalobou, již Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 11 Af 48/2013-41 ze dne 14. 10. 2015 jako nedůvodnou zamítl. Kasační stížnosti proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem č. j. 6 Afs 243/2015-52 ze dne 24. 2. 2016 ohledně námitky, že městský soud se opomněl věcně vypořádat s žalobním bodem, podle něhož dokazování před celním úřadem k otázce, zda výrobek přepravovaný stěžovatelem skutečně podléhal spotřební dani, bylo nedostatečné. Po vrácení věci vydal městský soud nový rozsudek uvedený v záhlaví, jímž žalobu opět jako nedůvodnou zamítl. Následnou kasační stížnost směřující proti tomuto druhému rozsudku městského soudu Nejvyšší správní soud vpředu citovaným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím správních soudů i správních orgánů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soudy, resp. před nimi správní orgány nedostatečně odůvodnily závěr o vině stěžovatele a jeho povinnosti zaplatit vyměřenou spotřební daň. Dle jeho názoru jde o pouhé domněnky, které v žádném případě netvoří ucelený řetězec důkazů. Stěžovatel též namítl, že skutečnost, zda byl minerální olej značkován či nikoli, není pro vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit nijak relevantní, když vznik daňové povinnosti vyplývá z ustanovení §59 zákona o spotřebních daních a dále z ustanovení §46 odst. 1 písm. c) téhož předpisu, kdy však ani v jednom z výše uvedených ustanovení není vznik daňové povinnosti spojen s porušením povinnosti značkování vybraných výrobků. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných právních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry správních orgánů i soudů a představuje opakování argumentace, kterou již stěžovatel uplatnil v řízení před správními soudy a s níž se již tyto soudy patřičným způsobem vypořádaly. Skutečnost, že se s jejich vývody stěžovatel subjektivně neztotožňuje, nečiní jeho ústavní stížnost bez dalšího důvodnou. V tomto ohledu nelze nezmínit, že převážnou většinu stěžovatelem vznesených námitek vypořádal Nejvyšší správní soud již v prvém, zrušujícím rozhodnutí ze dne 24. 2. 2016 (viz body 20 a násl.), jemuž Ústavní soud nemá v ústavněprávní rovině co vytknout. To se týká zejména námitky stěžovatele, že jako dopravce nemohl vědět, k jakému účelu je předmětný přepravovaný minerální olej určen. Kasační soud zde přiléhavě poukázal na dosavadní judikaturu k této konkrétní otázce, dle níž při kumulativním splnění podmínek formulovaných v §4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních se dopravce stane plátcem daně bez dalšího, tj. bez ohledu na skutečnost, zda věděl, nebo vědět mohl, že přepravované výrobky podléhají spotřební dani, přičemž příkladmo zmínil svůj rozsudek č. j. 1 Afs 94/2009-56 ze dne 30. 9. 2009.
Pokud jde o námitku stěžovatele ohledně vzniku daňové povinnosti dle ustanovení §59 zákona o spotřebních daních ve spojení s ustanovením §46 odst. 1 písm. c), i na ni se stěžovateli dostalo adekvátní odpovědi. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že zákonodárce ukládá dovozcům a příjemcům minerálních olejů osvobozených od platby spotřební daně povinnost tyto oleje označkovat (a naopak zakazuje značkovat oleje, které být od daně osvobozeny nemají). Minerální oleje totiž nejsou osvobozeny od platby daně jako celek, ale osvobození závisí na konečném způsobu jejich použití. Smysl povinnosti označkovat vybrané výrobky tak spočívá v tom, že usnadňuje následnou kontrolu, zda nedochází k daňovým podvodům, tedy zda uvedené oleje nejsou užívány k jiným účelům, než pro které byla daňová úleva poskytnuta. Proto již samotná skutečnost, že minerální olej byl v daném případě přepravován bez zaplacení spotřební daně, byl vykazován jako mazací olej, ale přitom nebyl řádně označkován, vede k důvodnému podezření, že byl určen k některému z účelů vymezených v §45 odst. 4 zákona o spotřebních daních, které osvobození od platby spotřební daně nezakládají. Odtud je patrné, že kasační soud nezpochybnil úvahu stěžovatele o tom, že samo o sobě neznačkování minerálního oleje má bez dalšího za následek vznik daňové povinnosti, nýbrž že tato skutečnost teprve ve spojení s dalšími relevantními zjištěními může vést k závěru o vzniku povinnosti zaplatit spotřební daň, tj. že prokazuje jiný konečný způsob naložení s předmětnými oleji, než na který se vztahuje osvobození od daně, jak k tomu také dospěly správní orgány i soudy v nynějším případě.
Za této situace nemohl Ústavní soud rozumně dospět k závěru o zásahu napadených právních aktů do práva stěžovatele na spravedlivý proces či jeho vlastnického práva. Za této situace tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu