ECLI:CZ:US:2016:1.US.3633.15.1
sp. zn. I. ÚS 3633/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., právně zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2015 č. j. 58 Co 357/2015-143, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 11. 12. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení odvolacího soudu, v němž spatřuje porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a č. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále práva zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 o úpravě poměrů k nezletilé, v němž se stěžovatel domáhá svěření nezletilé dcery do střídavé péče, podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla nezletilá svěřena do střídavé péče obou rodičů, případně aby mu byl umožněn styk s nezletilou dcerou každý sudý víkend od pátku do neděle. Soud stěžovateli vyhověl a předběžné opatření o styku stěžovatele s nezletilou nařídil. Svěření nezletilé do střídavé péče předběžným opatřením soud zamítl s tím, že v tomto případě je nutno provést řádné dokazování a také že by tímto prejudikoval rozhodnutí ve věci samé.
3. Proti usnesení soudu I. stupně podala odvolání jak matka, tak i stěžovatel. Odvolací soud poté změnil předběžné opatření tak, že je otec oprávněn se stýkat s nezletilou každý čtvrtek od 15.00 hodin do 18.00 hodin a v každém sudém týdnu v neděli od 9.00 hodin do 18.00 hodin. V zamítavém výroku usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud přisvědčil matce v tom, že s ohledem na dosavadní výchovné prostředí nezletilé se jeví víkendový rozsah styku jako nepřiměřená zátěž pro nezletilou, která je velmi útlého věku, kdy je dítě fixováno zejména na osobu, jež s ním do této chvíle trávila většinu času. Podle soudu byla a je takovou osobou matka, otec vzhledem k pracovnímu vytížení a dalším nezletilým dětem, jež vychovává s manželkou, být ani nemohl. Soud je toho názoru, že k intenzivnějšímu rozsahu styku je třeba řádně doložit informace o poměrech jak nezletilé, tak obou rodičů.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že postupem odvolacího soudu byla porušena jeho výše specifikovaná práva, a to zejména tím, že odvolací soud značně omezil poměr času, jež je oprávněn s dcerou trávit.
5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného soudního rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod.
7. Podstatou přezkumu rozhodnutí o předběžném opatření může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se z přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají. I když Ústavní soud ve své judikatuře vyjádřil, že některá rozhodnutí prozatímní povahy lze podrobit ústavněprávnímu přezkumu, z povahy věci vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek.
8. Ústavní soud považuje za nezbytné rovněž podotknout, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. O tyto formy protiústavnosti se však v posuzované věci nejedná.
9. Usnesení odvolacího soudu je z hlediska zákonných požadavků na odůvodnění soudního rozhodnutí odůvodněno řádně, vychází z tvrzení jak otce, tak i matky, je logické a co do rozsahu dostačující.
10. Ústavní soud musí závěrem konstatovat, že rozhodování v citlivých rodinněprávních věcech musí být doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko jednoduše řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně bude účastníky považováno za spravedlivé. Uvedené je však možno dle přesvědčení Ústavního soudu činit jedině v řízení ve věci samé, nikoli v řízení o návrhu na předběžné opatření, jež je řízením specifickým. Je proto na obou rodičích, aby v průběhu dalšího řízení ve věci samé činili návrhy a dokládali své výchovné možnosti a schopnosti tak, aby konečné rozhodnutí soudu o výchovných poměrech nezletilé bylo v jejím nejlepším zájmu, jak požadují mezinárodní dokumenty i vnitrostátní právní úprava.
11. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. O návrhu na přednostní projednání Ústavní soud nerozhodoval, neboť to nebylo nezbytně nutné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu