ECLI:CZ:US:2016:1.US.454.16.1
sp. zn. I. ÚS 454/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Kamila Šaraye, zastoupeného Mgr. Beatou Ježowiczovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská 2014/40a, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2015 č. j. 32 Cdo 3964/2014-530, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014 č. j. 5 Cmo 302/2013-438 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2013 č. j. 15 Cm 54/2010-319, ve znění usnesení ze dne 29. dubna 2013 č. j. 15 Cm 54/2010-336 a usnesení ze dne 29. dubna 2013 č. j. 15 Cm 54/2010-337, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Ostravě a společností Eiffage Construction Česká republika, s.r.o., se sídlem Ostrava, Francouzská 6167, OHL ŽS, a.s., se sídlem Brno, Burešova 938/17 a VOKD, a.s., se sídlem Ostrava, Nákladní 3179/1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. U Krajského soudu v Ostravě žalobou ze dne 30. 3. 2010 požadoval po vedlejších účastnících řízení, společnostech Eiffage Construction Česká republika, s.r.o., OHL ŽS, a.s. a VOKD, a.s. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 34 867 406 Kč, které na jejich straně mělo vzniknout poté, co došlo k odstoupení od smlouvy o dílo, uzavřené mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky dne 14. 4. 2008. Ke zhotovované věci měli vlastnické právo od začátku vedlejší účastníci a věc nebylo možné vzhledem k její povaze stěžovateli vrátit nebo předat. Celková sjednaná cena díla byla 797 509 EUR bez DPH a stěžovatel měl dílo dokončit dne 19. června 2009. Vedlejší účastníci hradili provedené práce průběžně v době realizace díla a bylo jimi uhrazeno 92% celkové ceny díla, sjednané ve smlouvě. Stěžovatel však dílo ve stanoveném termínu nedokončil a nepředal. Vedlejší účastníci řízení tak od smlouvy o dílo odstoupili.
2. Žaloba stěžovatele byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2013 č. j. 15 Cm 54/2010-319, ve znění usnesení ze dne 29. 4. 2013 č. j. 15 Cm 54/2010-336 a usnesení ze dne 29. 4. 2013 č. j. 15 Cm 54/2010-337, zamítnuta. Z provedeného dokazování i z nesporných tvrzení účastníků řízení učinil soud prvního stupně závěr, že stěžovatel dílo nerealizoval v rozsahu, jaký byl sjednán ve smlouvě a nemá proto právo na úhradu plné ceny díla. Přitom výše žalobou uplatňovaného nároku výrazně přesahovala cenu díla, sjednanou ve smlouvě. Po stěžovatelem podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 1. 2014 č. j. 5 Cmo 302/2013-438, tak, že ve věci samé se rozsudek Krajského soudu v Ostravě potvrzuje. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemůže po žalovaných požadovat více, než by se mu dostalo, pokud by své povinnosti ze smlouvy o dílo řádně a včas splnil.
3. Nejvyšší soud poté rozsudkem ze dne 8. 12. 2015 č. j. 32 Cdo 3964/2014-530 stěžovatelovo dovolání částečně zamítl a částečně odmítl, když připustil dovolání v otázce, zda výše úhrady podle §544 odst. 1 obchodního zákoníku může přesáhnout cenu díla sjednanou ve smlouvě o dílo. Soud dospěl - podobně jako soud prvního stupně a odvolací soud - k závěru, že nikoliv.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, které vyznělo v jeho neprospěch, zastává stanovisko, že jeho názor ve vztahu k otázce vypořádání práv a povinností z předmětné smlouvy o dílo (kterou uzavřel s vedlejšími účastníky) v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo ze strany vedlejších účastníků jakožto objednatelů je správný. Ve svém dovolání apeloval na to, aby bylo bez dalšího na danou věc aplikováno ustanovení §544 odst. 1 obchodního zákoníku, podle kterého jsou vedlejší účastníci jakožto objednatelé povinni uhradit mu jako zhotoviteli to, o co se zhotovováním věci, tj. díla, obohatili, bez toho, aby se použilo ustanovení §548 odst. 2 obchodního zákoníku a aniž by se zohledňovala cena díla sjednaná ve smlouvě. Podle názoru stěžovatele je totiž nutno rozlišit případy, kdy odstupuje od smlouvy objednatel a kdy zhotovitel a pro případ odstoupení objednatele aplikovat bez dalšího ustanovení §544 odst. 1 obchodního zákoníku a nezabývat se otázkou ceny díla, sjednané ve smlouvě o dílo, jak to v daném případě učinily obecné soudy všech stupňů.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Pokud soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.
7. Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, jestli obecné soudy posoudily správně otázku, zda stěžovatel má vůči vedlejším účastníkům řízení nárok na vydání údajného bezdůvodného obohacení, které vyčíslil tak, že výrazně přesahuje cenu díla, sjednanou ve smlouvě. Podle zjištění obecných soudů, a to bylo mezi účastníky řízení před těmito soudy nesporné, stěžovatel neprovedl dílo v rozsahu, sjednaném ve smlouvě o dílo, a žalovaní vedlejší účastníci řízení od smlouvy odstoupili pro jeho prodlení se splněním povinnosti provést dílo ve sjednaném čase. Nejvyšší soud k podstatě věci zejména uvedl, že ustanovení §544 odst. 1 obchodního zákoníku poskytuje ochranu především objednateli v situaci, kdy závazek k provedení díla zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá. V souzené věci bylo tímto důvodem porušení smlouvy ze strany zhotovitele - prodlení se splněním povinnosti provést dílo ve sjednaném čase. Proto v případě zániku závazku provést dílo se nemůže dostat ten, kdo smlouvu porušil, tedy zhotovitel (stěžovatel), do výhodnějšího postavení než v případě, kdyby závazek nezanikl a smlouva byla řádně splněna. Toto hledisko nelze podle Nejvyššího soudu (stejně jako soudu prvního stupně a soudu odvolacího) při aplikaci §544 odst. 1 obchodního zákoníku pominout, a proto výše nároku zhotovitele na úhradu toho, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, nemůže přesáhnout cenu díla, sjednanou ve smlouvě o dílo.
8. Na tomto výkladu nelze shledat nic protiústavního. Závěry obecných soudů jsou logické, řádně odůvodněné a nevykazují znaky libovůle. Povinností Ústavního soudu je reagovat pouze na zásahy orgánů veřejné moci, zejména obecných soudů, svým charakterem nejzávažnější, jejichž intenzita je natolik vysoká, že nezbývá než konstatovat porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. K takové situaci v dané věci nedošlo a nebyly zjištěny žádné skutečně podstatné vady, zasahující do ústavní roviny.
9. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu