ECLI:CZ:US:2016:1.US.585.16.1
sp. zn. I. ÚS 585/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka ve věci stěžovatele Miroslava Solanského, zastoupeného JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem Ječná 29a, Brno, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno - venkov ze dne 3. 6. 2014 sp. zn. 137 Ex 4202/09, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2014 sp. zn. 9 Co 418/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 26 Cdo 4369/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě vyplynulo, že pověřený soudní exekutor vydal dne 16. 6. 2009 pod č. j. 137 Ex 4202/09-45 exekuční příkaz, kterým rozhodl o prodeji nemovitých věcí stěžovatele. Dne 19. 5. 2014 vydal soudní exekutor pod č. j. 137 Ex 4202/09-243 dražební vyhlášku, kterou nařídil elektronickou dražbu na den 3. 6. 2014 ve 13:00 hod s tím, že prvá nařízená dražba se neuskutečnila z důvodu vedení insolvenčního řízení proti povinnému. Dne 3. 6. 2014 učinil v rámci elektronické dražby nejvyšší podání Petr Vyskočil a proto mu byl udělen příklep.
Dne 2. 6. 2014 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení pod č. j. KSOS 25 INS 15159/2014. Soudní exekutor dne 2. 6. 2014 podal insolvenčnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření. Návrh byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 3. 6. 2014 v 7:23 hod. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2014 č. j. KSOS 25 INS 15159/2014-A5 (zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 3. 6. 2014 v 9:13 hod) bylo nařízeno předběžné opatření, jímž se soudnímu exekutorovi umožnilo provést již předem nařízenou exekuci vedenou u příslušného exekutorského úřadu pod sp. zn. 137 Ex 4202/09 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitých věcí povinného byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě k dispozici v tomto řízení. Ve svém rozhodnutí insolvenční soud zohlednil tu skutečnost, že přede dnem 2. 6. 2014, tj. konkrétně dne 20. 3. 2014, byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení proti povinnému, což bylo důvodem odročení dražebního jednání na neurčito. Dnem 23. 5. 2014 povinný vzal svůj insolvenční návrh zpět s odůvodněním, že zajišťuje uspokojení svých věřitelů jiným způsobem a insolvenční řízení bylo zastaveno. Dne 2. 6. 2014 bylo opět k návrhu povinného v insolvenčním rejstříku zveřejněno, že byla podána nová, v pořadí již druhá, vyhláška o zahájení insolvenčního řízení proti povinnému, tedy den před zahájením nového termínu dražebního jednání.
Stěžovatel s výše popsaným postupem orgánů státní moci zásadně nesouhlasí a v řízení o ústavní stížnosti se domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci, a to pro jejich rozpor s čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ve svém návrhu stěžovatel namítal, že z usnesení odvolacího soudu není zřejmé, v jakém rozsahu a zda vůbec se obsahem předběžného opatření zabýval, protože je ani blíže nespecifikuje. Předmětné předběžné opatření je sice pravomocné, nikoliv však vykonatelné, neboť nedostatečně specifikuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, kterým tímto měl být omezen. Insolvenční soud ve výroku neurčitě umožnil soudnímu exekutorovi provést již nařízenou exekuci, aniž by specifikoval majetek, který má být touto exekucí konkrétně postižen. Usnesení o předběžném opatření nemohlo přivodit následky jím očekávané.
Nejvyššímu soudu stěžovatel vytýká, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na posouzení otázky procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Z toho důvodu mělo být dovolání shledáno přípustným.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud předně konstatuje, že v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že není součástí obecné soudní soustavy (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky), a nemůže proto provádět dohled nad rozhodovací činností obecných soudů; do této činnosti je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Toto pravidlo se projevuje i v přístupu Ústavního soudu, jde-li o rozhodování obecných soudů ve vazebních věcech.
Podle náhledu Ústavního soudu je z okolností předmětného případu zřejmé, že se stěžovatel svým procesním postupem snažil znemožnit realizaci dražby svého nemovitého majetku. Pokud stěžovatel vzal svůj vlastní insolvenční návrh zpět dne 23. 5. 2014, aby jej dne 2. 6. 2014 na sebe opět podal, jeví se uvedený postup být spíše obcházením zákona či zneužíváním práva, než jeho řádným výkonem. Takovému postupu nelze poskytnout právní ochranu. Podle náhledu Ústavního soudu nelze v projednávané věci dohledat ústavní rovinu.
Brojí-li stěžovatel proti tomu, že jeho dovolání bylo Nejvyšším soudem shledáno nepřípustným, lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž mu nepřísluší přezkoumávat vlastní obsah procesního rozhodnutí dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Posouzení obsahu dovolání a v něm obsažených námitek je především věcí úvahy Nejvyššího soudu. Kasační pravomoc Ústavního soudu přichází v úvahu teprve tehdy, pokud by rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání vykazovalo rysy protiústavnosti, např. pro svévoli, nedostatek odůvodnění či jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytyčených dostupnou judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2888/12 ze dne 13. 9. 2012, dostupné stejně jako další citovaná judikatura Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Vzhledem k výše řečenému však nelze v projednávaném případě tyto úvahy jakkoli dále rozvíjet.
Z vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu