infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.03.2016, sp. zn. I. ÚS 803/16 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:1.US.803.16.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:1.US.803.16.1
sp. zn. I. ÚS 803/16 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. Milana Haupta, zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem tř. Míru 70, 530 02 Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3652/2015-448 ze dne 14. 1. 2016, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 136/2015-314 ze dne 13. 5. 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26 C 116/2014-268 ze dne 22. 1. 2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 domáhal po České republice náhrady škody ve výši 653 481 659 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku zrušení nezákonných rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu soudem dovolacím v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 246/2013, jakož i tím, že soudci rozhodující v uvedené věci nesplnili oznamovací povinnost dle §8 odst. 1 trestního řádu a neučinili oznámení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu v záhlaví citovaným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl, když dospěl k závěru, že soudy postupovaly podle zákona v případe vedení řízení 23 C 246/2013, a proto nebyla splněna základní podmínka pro to, aby stát odpovídal za škodu, neboť zde není dán odpovědnostní titul. K odvolání stěžovatele bylo rozhodnutí nalézacího soudu vpředu uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl podle §243c odst. 1 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř.") jako nepřípustné, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud věc po právní stránce rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rozvedl své přesvědčení o tom, že ke škodě došlo, jak k ní mělo dojít a kdo za ni měl odpovídat. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost je toliko jen opakováním stěžovatelovy vlastní vize nejrůznějších událostí souvisejících s kauzami úpadků obchodních společností RASTRA AG-CZ a. s. a RASTRA PREFA PARDUBICE a. s. a s otázkou ústavní konformity nyní napadených soudních rozhodnutí nemá nic společného, přestože právě ke kvalifikovanému sepisu ústavní stížnosti mělo právní zastoupení stěžovatele sloužit. Obecné soudy svá zamítavá rozhodnutí postavily na skutečnosti, že po zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 Nejvyšším soudem, jimiž byla žaloba stěžovatele ve věci sp. zn. 23 C 246/2013 původně odmítnuta pro její nedostatky, řízení nadále pokračovalo (a v současné době stále ještě pokračuje), tudíž nemohlo dojít ke "zmaření pohledávky" (o stěžovatelem uplatněné pohledávce se v daném řízení dále rozhoduje), a proto i scházel odpovědnostní titul, jehož existence byla nutná pro přiznání práva na náhradu škody. Takový závěr je skutečně v souladu s ustálenou judikaturou i zákonem, a proto nelze na porušení práva na spravedlivý proces v nyní souzené věci vůbec usuzovat. Za daných okolností tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 22. března 2016 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:1.US.803.16.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 803/16
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 22. 3. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 3. 2016
Datum zpřístupnění 6. 4. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36, čl. 38
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §420 odst.1
  • 82/1998 Sb., §7
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík škoda/odpovědnost za škodu
odpovědnost/orgánů veřejné moci
rozhodnutí
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-803-16_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 92095
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18