ECLI:CZ:US:2016:1.US.876.16.1
sp. zn. I. ÚS 876/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., t. č. ve Vazební věznici Brno, zastoupeného JUDr. Františkem Výmolou, advokátem, se sídlem Husníkova 2080/8, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016 č. j. 9 To 42/2016-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného vazebního rozhodnutí Krajského soudu v Brně, neboť jím měla být porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na osobní svobodu a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 trestního zákoníku. Toho se měl dopustit rámcově tím, že spolu s dalšími osobami odcizením dřevní hmoty způsobil nebo mohl způsobit škodu ve výši několika milionů.
3. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 22. 1. 2016 č. j. 11 Nt 202/2016-13 stěžovatele podle §68 odst. 1 trestního řádu vzal z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) trestního řádu do vazby. Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu zrušil a sám rozhodl ve věci tak, že se stěžovatel podle §68 odst. 1 trestního řádu bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o splnění podmínek pro uvalení vazby na stěžovatele, a to z důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu, neboť trestná činnost stěžovatele má být pokračující, více útoky, částečně nebyla dokonána a je důvodná obava, že stěžovatel ji bude opakovat nebo ji dokoná, na čemž nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel má určitý měsíční příjem. Okresní soud ve svém usnesení pak navíc ve vztahu k důvodu vazby podle §67 písm. c) trestního řádu v případě stěžovatele zohlednil rovněž předchozí odsouzení stěžovatele a jeho sklony k opakování majetkové trestné činnosti. Naopak odůvodnění stěžovatelovy vazby z důvodu podle §67 písm. b) trestního řádu ze strany okresního soudu bylo krajským soudem v napadeném usnesení shledáno nedostatečným.
4. Stěžovatel má za to, že krajský soud nesprávně posoudil důvody vazby a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu k podmínkám vazby (zejména na nálezy sp. zn. I. ÚS 1190/15 a III. ÚS 1301/13), především na nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby s ohledem na závažné důsledky vazby pro obviněného a na nutnost náležitého a pečlivého odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby, které musí být podloženo konkrétními skutečnostmi, nikoli pouhými domněnkami a obavami. Tyto ústavněprávní požadavky napadené rozhodnutí krajského soudu podle stěžovatele nesplňuje. Nejsou v něm uvedeny žádné vyčerpávající skutečnosti odůvodňující uvalení vazby na stěžovatele, ale toliko obecné fráze, které podle stěžovatele nepostačující k omezení jeho osobní svobody. Stěžovatel má za to, že se krajský soud v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s jeho námitkami, zpochybňuje jeho závěr o možnosti dokonání trestné činnosti, neboť k jejímu nedokonání došlo právě z vůle stěžovatele.
5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 11 Nt 202/2016, který si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Jak Ústavní soud opakovaně konstatuje ve své judikatuře, vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality jejího uložení ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je Ústavní soud oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu se základními právy stěžovatele.
8. Jak dále vyplývá z judikatury Ústavního soudu, vazební rozhodnutí musí být řádně odůvodněno, nepostačuje pouze povšechné a obecné odůvodnění. Z odůvodnění musí být zřejmé, že se soud náležitě zabýval všemi relevantními okolnostmi. Aby soud dostál ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům obviněného, musí výslovně, přehledně a logicky vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se obviněný bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. a) až c) trestního řádu, a to za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení [nález sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014 (N 146/74 SbNU 241) a další rozhodnutí tam uvedené; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz]. Pokud pak jde konkrétně o důvod vazby předstižné dle §67 písm. c) trestního řádu, jeho existence je závislá mimo jiné na osobním postoji obviněného, jeho sklonech, návycích, aktuálním zdravotním stavu, rodinném zázemí nebo na prostředí, v němž se obviněný pohybuje. Při hodnocení opodstatněnosti předstižené vazby musí soud vážit veškeré okolnosti, které by mohly odůvodnit omezení osobní svobody za účelem neopakování trestné činnosti (nález I. ÚS 1190/15 ze dne 5. 6. 2015).
9. V nyní posuzovaném případě ovšem Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí krajského soudu zmíněným ústavněprávním požadavkům dostálo. Jeho odůvodnění je sice relativně stručné, avšak naplnění podmínek uvalení předstižné vazby v případě stěžovatele je z něj srozumitelně a přehledně patrné. Jak je zřejmé i protokolu o vazebním zasedání dne 22. 1. 2016, stěžovatel se k činnosti, jež je mu kladena za vinu, alespoň částečně doznal, a pokud jde o důvody vazby předstižné, lze konstatovat, že krajský soud, respektive ve spojení s okresním soudem, v tomto ohledu uvážil zejména charakter a frekvenci stíhané trestné činnosti (pokračující, částečně nedokonaná), jakož i předchozí trestní minulost stěžovatele (jedenkrát rovněž spojenou s těžbou dřeva), a také vypořádal argumenty v tomto ohledu stěžovatelem namítané proti vazebnímu rozhodnutí okresního soudu. Pokud dále stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že k nedokonání stíhané trestné činnosti došlo z vůle stěžovatele, Ústavní soud upozorňuje, že sám stěžovatel v ústavní stížnosti doplňuje, že se tak stalo i s ohledem na zásahy revírníků. Proto tato námitka proti důvodnosti uvalení předstižné vazby na stěžovatele neobstojí.
10. Ústavní soud tedy shrnuje, že napadeným rozhodnutím krajského soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu