ECLI:CZ:US:2016:1.US.906.16.1
sp. zn. I. ÚS 906/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti 1. Zdeňka Markoviče a 2. Liliany Markovičové, zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Myslivní 689/21, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. Prosince 2015 č. j. 24 C 234/2014-103, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 18. března 2016, stěžovatelé podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. prosince 2015 č. j. 24 C 234/2014-103 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 se podává, že stěžovatelé se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne 9. dubna 2014 u obvodního soudu domáhali zaplacení částky 6 874,80 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka představovala slevu z ceny zájezdu, kterého se stěžovatelé zúčastnili v termínu od 13. srpna 2013 do 20. srpna 2013 na základě cestovní smlouvy s žalovanou cestovní kanceláří EXIM TOURS a.s., a kterému vytýkali vady.
3. Obvodní soud žalobu rozsudkem napadeným ústavní stížností zamítl, uložil stěžovatelům povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 13 068 Kč a rozhodl o vrácení částky 5 000 Kč stěžovatelům, jež byla složena na náklady důkazu.
4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali, že soud prvního stupně učinil rozhodnutí ve věci, aniž by se vypořádal s návrhy stěžovatelů na provedení důkazů, a to především na výslech svědků, kteří se účastnili předmětného zájezdu. Stěžovatelé dříve, než bylo řízení tzv. koncentrováno, navrhli výslech svědků a vypracování znaleckého posudku v rámci prvního jednání ve věci. Stěžovatelům bylo rovněž soudem prvního stupně uloženo, aby zaplatili zálohu na náklady důkazu ve výši 5 000 Kč, což splnili. Soud prvního stupně však vůbec navržené důkazy neprovedl a ani se s návrhem na jejich provedení procesně nevypořádal. Dokonce k tomuto není ani zmínka v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatelé mají za to, že neprovedením navržených důkazů ani neuvedením důvodů jejich neprovedení, došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces.
5. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces, jehož se dovolávají, nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud předně připomíná, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního tak může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory těchto soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže obecné soudy postupují v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
7. Zásah do práva, jehož se stěžovatelé dovolávali, shledán nebyl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že tento soud se celou věcí řádně zabýval, řádně se vypořádal s předestřenými žalobními tvrzeními stěžovatelů a v odůvodnění své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Podrobně rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Obvodní soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že cestovní smlouva splňovala obligatorní náležitosti, byla sjednána platně a stěžovatelé řádně a včas uplatnili své právo ve smyslu §852i odst. 2 OZ. V řízení však nebyla prokázána tvrzení stěžovatelů o tom, že by cestovní kancelář poskytla služby v rozporu s uzavřenou cestovní smlouvou. K tomu obvodní soud dodal, že stěžovatelé si sami zvolili hotel nízké kategorie v neevropské zemi, ačkoliv jejich požadavky, i s ohledem na tvrzený zdravotní stav druhé stěžovatelky, byly vyšší. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou.
8. Z obsahu spisu obvodního soudu vyplývá, že soud provedl listinné důkazy, výslech stěžovatelů a byla vyslechnuta i příslušná delegátka cestovní kanceláře. Z protokolu o jednání ze dne 18. prosince 2015, na kterém byli přítomni stěžovatelé i jejich právní zástupce, plyne, že soud vyhlásil usnesení, kterým zamítl návrh stěžovatelů na provedení důkazu výslechem navržených svědků a dokazování bylo skončeno (č. listu 102).
9. Vznáší-li stěžovatelé námitky ohledně provedeného důkazního řízení, z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že pokud obecné soudy při svém rozhodování respektují stanovené zásady pro hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů jimi provedené. Ústavní soud již judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat na extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právním závěrem soudu, jinými slovy, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. V dané věci soud ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlil, na základě kterých důkazů dospěl ke svým skutkovým zjištěním, a tento svůj postup také logicky zdůvodnil. Za situace, kdy soud prvního stupně další návrhy na dokazování řádně zamítl, lze uzavřít, že namítané právo stěžovatelů na spravedlivý proces porušeno nebylo.
10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu