ECLI:CZ:US:2016:1.US.946.16.1
sp. zn. I. ÚS 946/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky FVE Mozolov s. r. o., se sídlem v Praze, Duškova 164, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze, Těšnov 1/1059, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 132/2015-102 ze dne 16. prosince 2015 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 116/2013-163 ze dne 28. května 2015, a proti jinému zásahu nejvyššího státního zástupce spočívajícímu v podání žaloby proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j. 12585-15/2010-ERU ze dne 31. prosince 2010, č. j. 01563-4/2011-ERU ze dne 28. března 2011 a č. j. 02848-5/2013-ERU ze dne 2. 4. 2013, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a nejvyššího státního zástupce jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení Energetického regulačního úřadu, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
I. Vykonatelnost výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 116/2013-163 ze dne 28. května 2015 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
II. Ve zbytku se návrh odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem č. j. 62 A 116/2013-163 ze dne 28. 5. 2015 Krajský soud v Brně zrušil k žalobě nejvyššího státního zástupce rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence č. j. 12585-15/2010-ERU ze dne 31. 12. 2010 a věc vrátil tomuto úřadu k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku). Ve vztahu k ostatním napadeným rozhodnutím téhož úřadu soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku) a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V. rozsudku).
2. Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 4 As 132/2015-87 ze dne 13. 7. 2015 přiznal vůči rozsudku krajského soudu odkladný účinek kasační stížnosti nynější stěžovatelky (v řízení před krajským soudem vystupovala jako osoba zúčastněná na řízení). Následně kasační stížnost zamítl rozsudkem č. j. 4 As 132/2015-102 ze dne 16. 12. 2015.
3. Stěžovatelka dne 22. 3. 2016 podala ústavní stížnost proti rozsudkům obou soudů a postupu nejvyššího státního zástupce. V ní mimo jiné navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost obou napadených rozhodnutí. Důvodem pro odklad má být situace, k níž došlo na základě rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatelka je nucena odstavit sporné energetické zařízení z provozu. Po vypnutí přívodu vysokého napětí nebudou funkční vícera zařízení a bude docházet k jejich degradaci, přičemž může dojít až k úplnému zničení instalované technologie. Jedná se především o fotovoltaické panely, měniče, zabezpečovací signalizaci, server, řídicí systém, rozvaděče vysokého napětí či venkovní kabelové rozvody vysokého i nízkého napětí apod. Vypnutím energetického zařízení bude současně vyřazen z provozu i kamerový systém, což může vést k vniknutí nepovolaných osob do areálu energetického zařízení, jimž hrozí nebezpečí zásahu elektrickým proudem o vysokém napětí. S vypnutím kamerového systému současně hrozí i zvýšené riziko krádeže a poškození instalované technologie energetického zařízení. V případě zrušení pravidelné údržby areálu energetického zařízení (sečení trávy, kontrola oplocení) v důsledku vypnutí energetického zařízení a následné nemožnosti finančního zajištění této údržby (došlo-li by k přerušení výroby a plateb za vyrobenou elektřinu) by mohlo dojít k zarůstání volné plochy celého areálu včetně určitých částí instalované technologie a oplocení. Vzhledem k vysoké teplotě pod fotovoltaickými panely také hrozí vznik požárů, který by se mohl rozšířit i mimo areál energetického zařízení a který by nebyl zachycen dálkovým dohledem na pultě centrální ochrany, k jehož vypnutí odstavením energetického zařízení z provozu dojde taktéž.
4. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky a dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti jsou v posuzované věci zčásti naplněny.
5. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí je svou povahou mimořádným institutem, jeho přiznání přichází v úvahu také v situaci, kdy stěžovatelce v důsledku zrušení rozhodnutí správního orgánu krajským soudem hrozí vznik závažné újmy. V projednávané věci Ústavní soud přihlédl především k hrozící degradaci a případnému úplnému zničení jednotlivých zařízení a příslušenství fotovoltaické elektrárny, ke kterému by jejím odstavením z provozu mohlo dojít. Tím by stěžovatelce mohla vzniknout škoda značného rozsahu (osvědčeno stěžovatelkou předloženým odborným vyjádřením společnosti ENACO, s. r. o., ze dne 12. 4. 2016, vyjádřením společnosti ANTARIS SOLAR GmbH & Co. KG ze dne 27. 4. 2016 a vyjádřením společnosti TEC-Institut für technische Innovationen GmbH & Co. ze dne 25. 4. 2016). Stěžovatelka (obchodní společnosti provozující fotovoltaickou elektrárnu) by tak utrpěla závažnou a jen obtížně odstranitelnou újmu.
6. Ústavní soud současně neshledal, že by jiným osobám mohla odložením vykonatelnosti vzniknout závažná újma. Stejně tak neshledal, že odložení vykonatelnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nelze totiž očekávat, že by okamžitým výkonem rozsudku krajského soudu klesla koncovým odběratelům cena elektřiny o částku, která by stěžovatelce přestala být vyplácena. Teoretická újma jednotlivých odběratelů v podobě nepatrně vyšší ceny elektřiny je navíc v porovnání s možnou ekonomickou likvidací stěžovatelky podstatně méně významná (srov. přesvědčivou argumentaci usnesení NSS č. j. 2 As 103/2015-157 ze dne 8. 7. 2015). Odložením vykonatelnosti rozsudku krajského soudu dojde k dotčení důležitého veřejného zájmu, neboť stěžovatelka bude moci provozovat fotovoltaickou elektrárnu, přestože krajský soud rozhodl o zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence. Toto dotčení veřejného zájmu po dočasnou dobu odložení vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu Ústavní soud neshledal natolik závažným, že bylo s ohledem na újmu hrozící stěžovatelce možné hovořit o rozporu s důležitým veřejným zájmem.
7. Ústavní soud také zvážil, zda odložit vykonatelnost obou napadených soudních rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že újma stěžovatelce hrozí na základě zrušení rozhodnutí o udělení licence, je dán důvod pro odložení vykonatelnosti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 116/2013-163. Tento důvod však není dán ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 132/2015-102. Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem a řízení o ní je svou povahou řízení přezkumné. Nejvyšší správní soud v projednávané věci kasační stížnost stěžovatelky zamítl, existence rozhodnutí o udělení licence tak jeho rozsudkem nebyla dotčena [jinak by tomu mohlo být, pokud by soud například sám toto správní rozhodnutí zrušil podle §110 odst. 2 písm. a) soudního řádu správního]. Odložení vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího správního soudu a výroků II. až V. rozsudku krajského soudu by tedy na postavení stěžovatelky a na existenci sporného rozhodnutí o udělení licence nemohlo nic změnit. Ve vztahu k těmto rozhodnutím tudíž zjevně není splněn předpoklad §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, že by jejich výkon mohl pro stěžovatelku znamenat újmu.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §79 odst. 2 ve spoj. s §54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 116/2013-163 ze dne 28. 5. 2015. Ve zbytku návrh na odložení vykonatelnosti odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu