ECLI:CZ:US:2016:2.US.1314.16.1
sp. zn. II. ÚS 1314/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Grossové, zastoupené Mgr. Romanem Stýblem, advokátem se sídlem Křížová 102/10, Brno, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2016, č. j. 39 Co 49/2016-339, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 39 Co 319/2015-343, 39 Co 49/2016, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví citovanému usnesení (ve znění opravného usnesení) Městského soudu v Praze, neboť má za to, že postupem porušujícím čl. 1 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl o stěžovatelkou podaném odvolání, směřujícím proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 4. 2015, č. j. 50 Nc 176/2013-251, kterým jí uložil povinnost uhradit odměnu znalkyni (PhDr. Ingrid Strobachové) za přípravu a účast při ústním jednání v celkové výši 1.050 Kč, tak, že napadené usnesení obvodního soudu jako věcně správné podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") potvrdil. Napadeným usnesením ze dne 9. 3. 2016 pak městský soud postupem podle ustanovení §164 ve spojení s §211 o. s. ř. opravil v záhlaví předchozího usnesení zřejmou nesprávnost, spočívající v chybném označení zástupce jednoho z účastníků řízení.
3. Městský soud se v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení neztotožnil s odvolacími námitkami stěžovatelky, jimiž zpochybňovala způsob, jakým obvodní soud rozhodl o samotné výši odměny pro jmenovanou znalkyni, aniž by - dle jejího názoru - svůj závěr jakkoliv blíže odůvodnil a konkretizoval. Ačkoliv městský soud souhlasil se stěžovatelkou, že odůvodnění obvodního soudu bylo "kusé", když "nesprávně neuvedl počet hodin ani hodinovou sazbu", přesto městský soud konstatoval, že "podstatné skutečnosti jsou z něj zřejmé." V odůvodnění pak městský soud uvedené skutečnosti s odkazem na vyhlášku č. 37/1967 Sb. blíže konkretizoval, včetně vymezení počtu hodin a stanovené hodinové sazby.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nicméně i nadále setrvává na svém stanovisku, že předmětné usnesení obvodního soudu trpí vadou nepřezkoumatelnosti, přičemž se městský soud (v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu ve vztahu k problematice dodržování principů spravedlivého procesu v rozhodovací činnosti obecných soudů) dostatečně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, v nichž zpochybňovala samotnou výši přiznané odměny znalkyni i procesní postup obvodního soudu. Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma judikatury Ústavního soudu ve vztahu k tzv. bagatelním sporům, nicméně v případě napadeného usnesení městského soudu se prý jedná o "natolik flagrantní a pokrývající vadné rozhodnutí soudu I. stupně, že si přiznání rozměru možného porušení jejich ústavních práv zaslouží."
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Stěžovatelka, i s vědomím tzv. bagatelní povahy nyní projednávané věci (z hlediska výše přiznané odměny, tj. 1.050 Kč), v ústavní stížnosti mimo jiné poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud v minulosti i u tzv. bagatelních věcí připustil přezkum z ústavněprávních hledisek. Ústavní soud tak nicméně činí ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, kupříkladu když se orgán veřejné moci dopustil natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně garantovaného základního práva nebo svobody, zpravidla pak práva na spravedlivý proces (tj. s procesními principy, jež jsou pro vedení řízení stěžejními) [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], přičemž tak Ústavní soud činil vždy s ohledem na intenzitu faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, příp. s ohledem na jiné okolnosti daného případu (např. kumulativní působení dalších obdobných případů; srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014).
7. Prizmatem výše uvedených kritérií Ústavní soud hodnotil i nyní projednávaný případ stěžovatelky, přičemž zde ovšem neshledal žádné okolnosti, které by činily opodstatněným ústavněprávní přezkum ústavní stížnosti, podané v tzv. bagatelní věci, neboť jí stěžovatelka v konečném důsledku brojí proti rozhodnutí obvodního soudu, jímž jí stanovil povinnost uhradit odměnu znalkyni ve výši 1.050 Kč. Přestože Ústavní soud nijak nezlehčuje osobní (majetkové) motivy stěžovatelky k procesní obraně proti takovému rozhodnutí, uvedenou částku nepovažuje za nepřiměřenou či z hlediska dopadů do majetkové sféry stěžovatelky natolik invazivní, že by sama o sobě založila onu výjimku u tzv. bagatelních věcí a uspokojivě odůvodňovala přezkum z ústavněprávních hledisek, příp. i kasační zásah ze strany Ústavního soudu.
8. Pokud se stěžovatelka ve své argumentaci v ústavní stížnosti zaměřuje i na druhý aspekt rozhodování obecných soudů, a to, že výše přiznané odměny znalkyně byla odůvodněna nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem ze strany obvodního soudu, s touto námitkou stěžovatelky se do značné míry ztotožnil již městský soud, který však v ústavní stížností napadeném usnesení tento "deficit" v procesním postupu obvodního soudu dle názoru Ústavního soudu dostatečným způsobem zhojil, když naopak (právě k odvolacím námitkám stěžovatelky) podrobně a srozumitelně vyložil, na základě jakých konkrétních skutečností (počet hodin) i právních předpisů byla předmětná odměna znalkyni stanovena.
9. Takový postup Ústavní soud považuje za ústavně konformní a nelze proto přisvědčit názoru stěžovatelky, že procesním postupem městského soudu, ústícím do vydání ústavní stížností napadeného usnesení (ve znění opravného usnesení), byla porušena její základní práva, jak namítala v ústavní stížnosti.
10. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu