ECLI:CZ:US:2016:2.US.1564.16.1
sp. zn. II. ÚS 1564/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Večeři, zastoupeného Mgr. Karlem Nedbálkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Slušovice 520, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 11. 2. 2016 č. j. 58 Co 415/2015-37 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 9. 2015 č. j. 13 EXE 2573/2014-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tvrdil, že soudy odepřely stěžovateli možnost jednat před soudem a neměl tedy možnost vyjádřit se k průběhu řízení. Dále namítal, že soudy měly exekuční řízení zastavit s ohledem na to, že v jiné exekuci vedené proti stěžovateli došlo k zastavení pro nemajetnost povinného (stěžovatele). Důvodem pro zastavení exekuce měla být podle stěžovatele též jeho námitka promlčení vymáhaného nároku.
2. Krajský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně, který zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce. Konstatoval, že soud prvního stupně správně posoudil námitku promlčení pohledávek jako nepřípadnou, když všechny vymáhané pohledávky byly přiznány pravomocným rozhodnutím soudu a došlo u nich ve lhůtě podle ustanovení §110 občanského zákoníku k podání návrhu na exekuci. Soudy se zabývaly též námitkou stěžovatele ohledně "amnestie", přičemž tuto námitku shledaly shodně právně bezvýznamnou. Stran stěžovatele tvrzené okolnosti o zastavení jiné exekuce vedené proti němu pro nemajetnost soudy dospěly k závěru, že sama o sobě není důvodem pro zastavení nyní posuzovaného exekučního řízení. Jiné skutečnosti, pro něž by bylo možné exekuci zastavit, stěžovatel netvrdil a ani nebyly soudem zjištěny.
II.
3. Po seznámení s předloženým rozhodnutím soudu dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatele není důvodný.
4. Ústavní soud předně připomíná, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ani Ústavní soud však nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již fyzickým nebo právnickým osobám, které na území státu působí. Současně zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, resp. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Obecné soudy napadenými rozhodnutími nevykročily z ústavních mantinelů své rozhodovací činnosti. Odvolací soud jasně a srozumitelně zdůvodnil své rozhodnutí, přičemž v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který vychází ze zjištěného skutkového stavu a opírá se o ústavně konformně interpretovaná ustanovení příslušných zákonných a podzákonných norem. Napadené rozhodnutí nevykazuje prvek svévole či extrémního rozporu s principem spravedlnosti a měřeno kritérii shora naznačenými zcela obstojí.
6. Ústavní soud nad rámec uvedených zjištění konstatuje, že obecné soudy svá rozhodnutí poměrně rozsáhle zdůvodnily, ačkoliv stěžovatel ve věci uplatňoval námitky spíše kauzálního charakteru. Ústavní stížnost stěžovatele nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí ve věci samé, ale je podávána ve stádiu nařízení výkonu tohoto rozhodnutí. Exekuční řízení je řízením formálním. Sleduje jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci již v něm stanovených práv a povinností; v rámci exekučního řízení není tudíž přípustné zkoumat a odstraňovat vady předchozího řízení. Navíc některé námitky - zejména pokud jde o tvrzenou nemožnost vyjádřit se k průběhu řízení - stěžovatel uplatňuje teprve až před Ústavním soudem, ačkoliv tak mohl učinit již v průběhu řízení před obecnými soudy. Takovými námitkami se z povahy věci Ústavní soud nemůže zabývat.
7. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces stěžovatele. Proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu