ECLI:CZ:US:2016:2.US.1690.15.1
sp. zn. II. ÚS 1690/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Obec Němčice, se sídlem Němčice 53, zastoupeného Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem se sídlem Zahradní 314/8, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, č. j. 28 Cdo 644/2015-153, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Věc sp. zn. II. ÚS 1690/15 se postupuje k projednání a rozhodnutí plénu.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto pro nepřípustnost jím podané dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 4. 9. 2014, č. j. 8 Co 1149/2014-126, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 3. 2014, č. j. 34 C 91/2013-103.
2. Citovaným rozhodnutím okresní soud zamítl žalobu stěžovatele na určení vlastnického práva k nemovitosti podanou na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 172/1991 Sb."), neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění novely č. 173/2012 Sb., totiž stanovilo, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle ustanovení §1, 2, 2a nebo §2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu; nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát. Krajský soud se s důvodem zamítnutí žaloby ztotožnil a ve shodě s okresním soudem uvedl, že lhůta podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění novely č. 173/2012 Sb., je lhůtou hmotněprávní a propadnou, takže žalobce byl povinen doručit žalobu soudu nejpozději posledního dne v měsíci březnu 2013; tento názor k interpretaci dotčené lhůty je explicitní a nelze jej vykládat na podporu účastníka nedostatečně dbalého svých práv.
3. Nejvyšší soud pak k důvodům odmítnutí dovolání uvedl, že dovoláním označenou právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí závisí - tedy že lhůta stanovená v ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 173/2012 Sb., je speciální hmotněprávní propadnou lhůtou, na jejíž počítání se nevztahuje ustanovení §122 odst. 3 dříve platného občanského zákoník; odvolací soud tedy vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (odkázal např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1782/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1008/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4271/2014, nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Co 2428/2013, uveřejněný pod č. 89/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Uvedené rozhodnutí dle stěžovatele porušilo jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny.
5. Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. Org. 24/14, o atrahování působnosti, si plénum Ústavního soudu podle ustanovení §11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
6. II. senát Ústavního soudu, příslušný k projednání a rozhodnutí této věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1690/15 s ohledem na závažnost věci (výklad lhůty stanovené v §8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.) a s přihlédnutím k tomu, že stejná právní otázka, relevantní pro rozhodnutí této věci, je činěna spornou i v dalších ústavních stížnostech, o nichž budou rozhodovat jiné senáty Ústavního soudu (věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4008/14, I. ÚS 4006/14, II. ÚS 2649/14 a IV. ÚS 1672/15) a mohla by tak vzniknout nejednota judikatury, rozhodl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
V Brně dne 14. dubna 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu