ECLI:CZ:US:2016:2.US.1878.15.1
sp. zn. II. ÚS 1878/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti, kterou podal Thanh Tung Luu, zastoupený JUDr. Kateřinou Koberovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Panská 6, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2015 č. j. 57 A 6/2015-34, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni napadeným usnesením zastavil předmětné řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku; následně jmenovaný soud usnesením ze dne 8. 6. 2015 odmítl návrh stěžovatele na povolení obnovy daného řízení, neboť dospěl k závěru, že takový návrh není přípustný.
Jelikož má stěžovatel za to, že předmětný soudní poplatek řádně uhradil, respektive jeho řádné neuhrazení nezavinil a následně jej řádně uhradil v nejbližším možném čase, podává proti napadenému rozhodnutí krajského soudu ústavní stížnost.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Ústavní stížnost lze dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podat "ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení ...".
Z ústavní stížnosti vyplývá, že jí napadené usnesení Krajského soudu v Plzni bylo stěžovateli doručeno dne 25. 3. 2015; podal-li stěžovatel ústavní stížnost (až) dne 24. 6. 2015, podal ji zjevně po zákonem stanovené lhůtě (jejíž marné uplynutí nelze prominout).
Pokud přitom stěžovatel odvíjel běh této lhůty až od doručení usnesení krajského soudu, jímž byl odmítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení, je z citované části ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu zjevné, že tak činil nedůvodně (bez ohledu na skutečnost, že stěžovatel podal nepřípustný návrh na povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §114 soudního řádu správního a contrario).
Pro úplnost je pak možné dodat, že ani v případě, kdy by ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, nemohla by být Ústavním soudem věcně projednána. Z poučení napadeného usnesení krajského soudu totiž vyplývá (a stěžovatel tomu v ústavní stížnosti nikterak neoponuje), že mu byl k dispozici opravný prostředek v podobě kasační stížnosti, jejíž (marné) vyčerpání by představovalo nutnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti směřující (rovněž) proti napadenému usnesení Krajského soudu v Plzni. V řízení o ústavní stížnosti, ovládaném zásadou subsidiarity, by totiž bylo nepřijatelné, aby o dané věci rozhodoval Ústavní soud za situace, kdy tvrzenou protiústavnost neměl možnost zhojit soudní orgán v rámci soustavy soudů, v daném případě Nejvyšší správní soud.
Ústavní stížnost by tak nebylo možné meritorně posoudit ani za předpokladu, že by jí bylo (rovněž) napadeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne ze dne 8. 6. 2015 č. j. 57 A 6/2015-74 (čímž by byla ústavní stížnost ve vztahu k tomuto usnesení podána ve lhůtě), neboť i toto usnesení mohl stěžovatel dle poučení napadnout kasační stížností; navíc ve vztahu k petitem napadenému usnesení by i v takovém případě byla ústavní stížnost opožděná.
Ústavní soud z uvedených důvodů musel ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu - jako návrh podaný po uplynutí zákonné lhůty - odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Radovan Suchánek
soudce zpravodaj