ECLI:CZ:US:2016:2.US.1984.16.1
sp. zn. II. ÚS 1984/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele J. J. W. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Tdo 1225/2015-36, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost datovaná ke dni 20. 6. 2016, kterou stěžovatel tvrdí porušení svých základních práv rozhodnutími Okresního soudu v Plzni a Krajského soudu v Domažlicích, kterými měl být odsouzen za spáchání trestného činu ublížení na zdraví k trestu odnětí svobody.
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, když pouze uvádí, že soudy neměly zájem na korektním rozhodnutí, ignorovaly jeho lidskou důstojnost, vzaly mu "právo na sebeobranu, na obranu škody jeho majetku, jeho zdraví, jeho životě." Stěžovatel rovněž nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 12. 7. 2016, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Na tuto výzvu stěžovatel zareagoval pouze tak, že zaslal Ústavnímu soudu opakovaně stejné podání datované ke dni 20. 6. 2016, dále kopii dovolání ze dne 10. 9. 2015 a dvojí vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Tdo 1225/2015-36, vydané v jeho věci. Zároveň sdělil, že plnou moc k zastupování má JUDr. Bukovjan - tuto však Ústavnímu soudu nedodal a neučinil tak ani jmenovaný advokát.
Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 1. 8. 2016.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který svůj návrh nijak ústavněprávně neodůvodnil a zejména neuvedl petit, o kterém by mohl Ústavní soud rozhodnout. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele nemůže jakkoliv meritorně hodnotit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj