ECLI:CZ:US:2016:2.US.2038.16.1
sp. zn. II. ÚS 2038/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Stanislavy Frimlové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 15. 3. 2016, č. j. 22 Co 433/2015-531, a proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30. 7. 2015, č. j. 7 C 14/2015-465, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Dne 26. 6. 2016 byla Ústavním soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení výše uvedených usnesení krajského soudu a okresního soudu, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z příloh přiložených k ústavní stížnosti vyplývá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím okresního soudu byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba pro zmatečnost, což krajský soud v záhlaví citovaným usnesením potvrdil. Stěžovatelka ústavní stížnost podala jako právně nezastoupená a proto byla Ústavním soudem poučena o nutnosti právního zastoupení ve smyslu §30 a násl. zákona o Ústavním soudu, jakož i o dalších podmínkách řízení (srov. zejména §34 zákona o Ústavním soudu) s tím, že nebudou-li tyto vady odstraněny ve lhůtě do 20 dnů, bude ústavní stížnost odmítnuta.
3. Dne 8. 8. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost sepsaná advokátem JUDr. Romanem Jelínkem, zastupujícím stěžovatelku na základě plné moci.
4. Dne 17. 8. 2016 nicméně stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělila, že k JUDr. Romanu Jelínkovi ztratila důvěru, odvolala plnou moc a bere zpět všechna podání jím učiněná.
5. Dne 15. 9. 2016 požádala o prodloužení lhůty nutné k odstranění vad ústavní stížnosti s tím, že požádala Českou advokátní komoru o určení nového právního zástupce.
6. Dne 27. 9. 2016 prodloužil Ústavní soud stěžovatelce lhůtu k odstranění vad jejího podání do 10. 10. 2016 s výslovným upozorněním, že další případné žádosti o prodloužení lhůty již nebude vyhověno a nebudou-li vady ústavní stížnosti v tomto termínu odstraněny, bude ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Dne 10. 10. 2016 a ještě dne 12. 10. 2016 stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělila, že ji Česká advokátní komora vyrozuměla o tom, že jí nový advokát určen nebude. JUDr. Roman Jelínek totiž stěžovatelce neodmítl poskytnout právní službu, naopak to byla podle České advokátní komory sama stěžovatelka, kdo jmenovanému advokátovi vypověděl plnou moc. Přitom podle ustanovení §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o advokacii") platí, že "[t]en, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani se nemůže domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona (dále jen ,žadatel'), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasného návrhu advokáta určila. V téže věci však může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v §19." Za popsaného stavu tak nejsou podle České advokátní komory splněny podmínky pro opětovné určení advokáta. Stěžovatelka se však domnívá, že Českou advokátní komorou původně určený advokát byl pro ni nevhodný, neboť byl vytížený jiným případem a nejednal se stěžovatelkou s ohledem na její zdravotní postižení. Nadto se stěžovatelka domnívá, že shora citované ustanovení §18 odst. 2 zákona o advokacii, omezující možnost opětovného určení advokáta v téže věci, je v rozporu s ústavním pořádkem a stěžovatelka Ústavní soud v tomto ohledu žádá o "stanovisko" a současně navrhuje, aby jí byla "prodloužena lhůta k podání ústavní stížnosti" do doby, než bude rozhodnuto o tomto stanovisku.
8. V souladu se shora uvedeným tedy musí Ústavní soud konstatovat, že podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (srov. §34 zákona o Ústavním soudu), a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§30, §31 cit. zákona). Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
9. Stěžovatelka, jak patrno, požadavek právního zastoupení nesplnila a ani ostatní vady ústavní stížnosti ve stanovené a ani v prodloužené lhůtě neodstranila. Návrh na zrušení právního předpisu podle §74 zákona o Ústavním soudu (v tomto případě části ustanovení §18 odst. 2 zákona o advokacii) přitom Ústavní soud může projednat jen tehdy, je-li spojen s procesně bezvadnou ústavní stížností, což však v tomto případě není splněno. Jinak řečeno, není-li věcně projednatelná ústavní stížnost, není věcně projednatelný ani návrh s ní spojený.
10. Zcela nad tento rámec Ústavní soud stěžovatelku přiměřeně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2015, č. j. 2 As 99/2015-49, a to právě vzhledem k tvrzenému rozporu citovaného ustanovení zákona o advokacii s ústavním pořádkem.
11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odmítl Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu