ECLI:CZ:US:2016:2.US.2298.16.1
sp. zn. II. ÚS 2298/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele J. S., t. č. Věznice Pardubice, P. O. Box 18, proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. 9. 2015, č. j. 26 T 29/2015-289, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 13. 7. 2016 doručen návrh, označený jako "žaloba", kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označenému rozsudku, který považuje za nespravedlivý.
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, když pouze uvádí, že napadený rozsudek byl vydán na základě nepřímých důkazů a cítí se být nevinen. Stěžovatel rovněž nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 19. 7. 2016, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Na tuto výzvu stěžovatel zareagoval pouze tak, že zaslal Ústavnímu soudu "doplnění k žalobě", kterým však vytčené vady svého podání neodstranil.
Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 18. 8. 2016.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který svůj návrh nijak ústavněprávně neodůvodnil a zejména neuvedl petit, o kterém by mohl Ústavní soud rozhodnout. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele nemůže jakkoliv meritorně hodnotit. Pokud stěžovatel v podání ze dne 3. 8. 2016 žádá o ustanovení obhájce, připomíná Ústavní soud, že stěžovatele již ve shora citované výzvě ze dne 19. 7. 2016 poučil o tom, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovení advokáta a je proto nutno požádat o přidělení advokáta Českou advokátní komorou.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj