ECLI:CZ:US:2016:2.US.2397.16.1
sp. zn. II. ÚS 2397/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Radoně, zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, advokátem se sídlem Valdštejnovo nám. 76, Jičín, proti usnesení Okresního soudu v Nymburku ze dne 20. 6. 2016 č. j. 24 D 534/2010-519, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel ústavní stížností napadl shora označené usnesení Okresního soudu v Nymburku, kterým tento soud rozhodl o stěžovatelově námitce podjatosti vůči soudní komisařce. Neshledal ji vyloučenou z úkonů soudního komisaře v dědickém řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Okresní soud v Nymburku tímto rozhodnutím porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 2 Listiny a princip legality podle čl. 2 odst. 2 Listiny. Dopustil se také odepření spravedlnosti v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); výše uvedené platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
3. Ustálená judikatura Ústavního soudu zdůrazňuje, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita a s ní korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů; konstantní judikatuře Ústavního soudu rovněž odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na základě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tedy procesními prostředky, které uvádějí právní předpisy upravující příslušné (soudní) řízení. Ústavní soud nemůže obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci a není ani součástí soustavy obecných soudů (srovnej čl. 81 a čl. 83 Ústavy ČR ve spojení s čl. 90 a čl. 91 Ústavy ČR).
4. V obecné rovině lze přitakat tvrzení, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, pokud by dědictví bylo projednáváno podjatým soudním komisařem, který by měl být z rozhodování vyloučen. Bude-li však stěžovatel mít za to, že právě tak tomu v daném dědickém řízení bylo, resp. že meritorní rozhodnutí - jemu nepříznivé - bylo vydáno podjatým soudním komisařem, nic mu nebude bránit, aby takové rozhodnutí ve věci samé napadl v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které právo předvídá a které mu jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav trvající protiústavnosti nebyl napraven, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.
5. Závěrem proto Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a ústavní stížnost je podána předčasně, resp. že směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem ústavního přezkumu ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 2812/15 ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2814/15 ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 2913/13 ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 2884/13 ze dne 28. 11. 2013 či sp. zn. III. ÚS 2458/15 ze dne 10. 9. 2015 aj.).
6. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť jde o návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj