ECLI:CZ:US:2016:2.US.2460.14.1
sp. zn. II. ÚS 2460/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaj), ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bohumily Renauxové, zastoupené Mgr. Marinou Možárovou, advokátkou, se sídlem Sukova 49/4, 602 00 Brno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality při provádění domovní prohlídky dne 8. 7. 2014 na adrese X, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2014, stěžovatelka napadla jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policie") při provádění domovní prohlídky dne 8. 7. 2014 na adrese X.
Jak stěžovatelka uvádí, Okresním soudem ve Zlíně byla nařízena prohlídka "kanceláře obchodní společnosti 3V & H s. r. o. na adrese X (včetně prostor přináležejících), umístěné v bytovém domě na stavební parcele č. st. X1, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod, na listu vlastnictví č. X2, katastrální území Uherský Brod". Stěžovatelka si na základě nájemní smlouvy pronajímá od společnosti 3V & H s.r.o byt v předmětném domě. V rámci pronájmu bytu má v domě pronajatý i sklep. Při domovní prohlídce pak došlo k tomu, že policie provedla i prohlídku tohoto sklepa. Ten přitom jakožto nájemkyně užívá stěžovatelka, a nikoliv pronajímatel - společnost 3V & H s.r.o, označená v příkazu k domovní prohlídce. Prohlídka tak byla provedena nad rámec toho, co příkaz k prohlídce stanovil.
Takto dle stěžovatelčina přesvědčení došlo k porušení jejích základních práv a svobod zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka navrhuje, aby policii bylo přikázáno obnovit stav před porušením tím, že vrátí věci odňaté při domovní prohlídce dne 8. 7. 2014 v obydlí stěžovatelky a aby jí bylo zakázáno pokračovat v porušování stěžovatelčiných základních práv a svobod.
II.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává podle svého §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávané věci nutno především konstatovat, že stěžovatelka vychází ze své vlastní verze skutkového stavu, kdy tvrdí, že místnost, ve které policie provedla prohlídku, je jí na základě nájemní smlouvy užívaným sklepem. Z protokolu o domovní prohlídce však vyplývá, že policie velmi pečlivě zjišťovala, jaký je charakter jednotlivých prostor v daném domě a kým jsou užívány, přičemž celá řada zjištění policie naopak vypovídá v neprospěch stěžovatelčina tvrzení. Nutno si povšimnout, že stěžovatelka ani neměla od "svého sklepa" klíče, naopak je měl zástupce společnosti 3V & H s.r.o., který též připustil, že do místnosti vstupuje, a stejně tak lze poukázat na charakter předmětné místnosti (elektronicky zabezpečený prostor s kamerovým systémem), a druh zajištěných věcí (např. šanony s účetnictvím). I když stěžovatelka argumentuje nájemní smlouvou, veškeré ostatní poznatky naopak svědčí o tom, že se o její sklep nejednalo, nýbrž naopak šlo o kancelář v bytovém domě, ve které zcela v souhlasu s příkazem soudu domovní prohlídka provedena být měla. Policií zaznamenaná zjištění stěžovatelka v ústavní stížnosti ani nijak nevysvětluje. Za situace, kdy stěžovatelčina argumentace v ústavní stížnosti se nejeví mít po skutkové stránce oporu ve spisovém materiálu, Ústavní soud neshledává důvod se jí dále zabývat.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2016
Josef Fiala v.r.
předseda senátu