ECLI:CZ:US:2016:2.US.2954.16.1
sp. zn. II. ÚS 2954/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele PhDr. Vladimíra Pavrovského, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 9. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "ústavní stížnost pro porušení zákona" a v němž popisuje okolnosti soudního řízení, v němž byla údajně odmítnuta žaloba stěžovatele z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 9. 9. 2016, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Na tuto výzvu stěžovatel zareagoval přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2016, v němž sděluje, že dne 19. 9. 2016 "podal všechny podklady na AK ČR pobočka Brno ... se žádostí o přidělení advokáta jak to předepisuje OSŘ".
Ústavní soud proto konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 10. 10. 2016.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnil. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv.
Jakkoliv Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel v přípisu ze dne 19. 9. 2016 sdělil, že požádal o přidělení advokáta Českou advokátní komoru, nijak nedoložil, že tak skutečně učinil, a ani nepožádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vytčených vad. Navíc, stěžovatel již v ústavní stížnosti uvedl, že se se stejnou žádostí na Českou advokátní komoru obrátil dne 26. 8. 2016, což však také nedoložil (např. kopií podacího lístku). Ústavní soud přitom ve výzvě ze dne 7. 9. 2016 stěžovatele výslovně poučil o tom, že může požádat o právní pomoc advokáta podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii a nikoliv podle občanského soudního řádu, jak stěžovatel nyní tvrdí, že učinil.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj