ECLI:CZ:US:2016:2.US.3365.16.1
sp. zn. II. ÚS 3365/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Václava Šimka a Marie Šimkové, proti platnosti voleb do krajských zastupitelstev a do Senátu Parlamentu České republiky, které se konaly ve dnech 7. a 8. října 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané prostřednictvím Vrchního soudu v Olomouci se stěžovatelé domáhali vyhlášení dočasné neplatnosti voleb do krajských zastupitelstev a Senátu Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 7. a 8. října 2016. Argumentovali porušením zákazu kampaně v době průběhu voleb a manipulací volebních výsledků v olomouckém volebním okrsku č. 66, neboť stěžovatel dal svůj preferenční hlas jednomu z kandidátů Strany pro republiku - Republikánské straně Čech, Moravy a Slezska, avšak po ověření hlasování zjistil, že jeho hlas započten nebyl. Stěžovatelé upozornili na nekompetentnost členů okrskové komise ve volebních okrscích č. 65 a 66 v Olomouci, namítli, že činnost volební komise při manipulaci s volebními lístky nebyla monitorována prostřednictvím kamer a že volební urna nebyla přes noc řádně zajištěna. Stěžovatel byl i kandidátem navrženým politickou stranou Národní demokracie ve volbách do Senátu (volební obvod č. 61) a neregulérnost sčítání hlasů ho vede k návrhu na přezkoumání výsledků voleb v příslušných volebních okrscích. Stěžovatelé dále navrhli, shrnutě vyjádřeno, "aby byly přepočítány hlasy pro politické subjekty podle volebních seznamů s adresami trvalého pobytu voličů, aby byly sestaveny komise z voličů a politických subjektů, u kterých vznikla důvodná obava o regulérnost voleb, aby členové volebních komisí byli přezkoušeni, aby volební subjekty a jejich kandidáti, kteří pokračovali s předvolební kampaní v průběhu voleb, byli z voleb vyloučeni a aby byla překontrolována platnost občanských průkazů voličů".
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Každý občan, který byl oprávněn zúčastnit se hlasování při volbách do krajského zastupitelstva, je podle ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost hlasování či voleb; o takovém návrhu bude podle ustanovení §54 zákona o volbách do zastupitelstev krajů ve spojení s ustanoveními §4 odst. 2 písm. a), §7 odst. 1 a §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, rozhodovat příslušný krajský soud v rámci správního soudnictví.
Ústavní soudnictví je zásadně vystavěno na principu subsidiarity. To znamená, že Ústavní soud je oprávněn o ústavní stížnosti rozhodovat pouze za situace, kdy stěžovatelé vyčerpali veškeré právní prostředky, jež jim jsou k dispozici, pro dosažení stavu, o nějž před Ústavním soudem usilují.
Z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatelé podali návrh na neplatnost voleb či hlasování k příslušnému krajskému soudu, pouze ze záhlaví ústavní stížnosti vyplývá, že tutéž stížnost adresovali "Krajskému soudu v Ostravě se sídlem v Olomouci". Stěžovatelé se proto mohou obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností až po případném zamítavém nebo odmítavém rozhodnutí krajského soudu (neboť kasační stížnost není dle ustanovení §104 odst. 1 soudního řádu správního přípustná).
Pokud jde o volby do Senátu Parlamentu České republiky, je aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla pro volby do Senátu zaregistrována. Pravomoc posuzovat návrh ona neplatnost volby kandidáta či vícero kandidátů ve volbách do Senátu náleží podle §87 odst. 2-5 a §88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky Nejvyššímu správnímu soudu. Z ústavní stížnosti není zřejmé, že by stěžovatelé takový návrh podali. U Ústavního soudu lze napadnout až nepříznivé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Jelikož ústavní stížnost stěžovatelů představovala návrh zčásti nepřípustný a zčásti též návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nebyli ani vyzýváni k odstranění vady podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti návrh stěžovatelů jako nepřípustný ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2016
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka