ECLI:CZ:US:2016:2.US.3682.15.1
sp. zn. II. ÚS 3682/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Zdeňka Urbana, 2) Ing. Lenky Chaloupské, 3) Office Centrum Jičín s. r. o., se sídlem Revoluční 229, Valdické Předměstí, Jičín, všech zastoupených JUDr. Janem Křivánkem, advokátem, se sídlem Pernerova 294/13, Praha 8 - Karlín, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 5070/2015 ze dne 21. září 2015, příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 5071/2015 ze dne 21. září 2015 k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků a příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 5072/2015 ze dne 21. září 2015 k domovní prohlídce, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 12. 2015 se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených příkazů s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavní práva garantovaná čl. 2 odst. 2 věty první, čl. 12 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu spisů Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 5070/2015, sp. zn. 37 Nt 5071/2015 a sp. zn. 37 Nt 5072/2015 se podává, že policejní orgán Policie ČR, OŘP Praha II, SKPV, OHK - 1 oddělení, vede pod sp. zn. KRPA-419450/TČ-2014-001291 prověřování podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zák."), dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zák., kterého se mohla dopustit Mgr. Zdeňka Soběhrdová Tejbalová, jako jednatelka společnosti ATANAI PLUS, s. r. o., spolu s dalšími podezřelými osobami tím, že jako osoba jednající jménem uvedené společnosti opakovaně v měsíčních přiznáních k dani z přidané hodnoty za září 2013 až leden 2015 deklarovala dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie, ačkoli k dodání zboží nedošlo, a nárokovala nadměrné odpočty ve výši 4 659 973 Kč, z nichž bylo vyplaceno správcem daně 951 977 Kč. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 k návrhu státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 vydal v záhlaví uvedené příkazy, jimiž:
1) podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), nařídil domovní prohlídku v budově v ul. J., Jičín, včetně k ní náležejících prostor a jejího příslušenství, blíže specifikované v příkazu, jejímž vlastníkem je první stěžovatel a Ing. Miluše Urbanová,
2) jednak podle §83 odst. 1 tr. ř. nařídil domovní prohlídku v rodinném domě v ulici J., Jičín, včetně k němu náležejících prostor a jeho příslušenství, blíže specifikovaném v příkazu, ve vlastnictví prvního stěžovatele, v němž fakticky bydlí i druhá stěžovatelka, a jednak podle §83a odst. 1 tr. ř. nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků, a to pozemků ležících v ulici Jakubcova, Jičín, označených v příkazu, jejichž vlastníkem je také první stěžovatel,
3) podle §83 odst. 1 tr. ř. nařídil domovní prohlídku nebytové jednotky nacházející se v 1. patře rodinného domu v ulici H., Jičín, včetně všech prostor k nebytové jednotce náležejících a jejího příslušenství, blíže označené v příkazu, jejímž vlastníkem je Mgr. Stanislav Tomášek a kterou využívá ke své činnosti druhá stěžovatelka zastupující společnost ATANAI PLUS, s. r. o. v řízeních před správcem daně.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že soud vydané příkazy vůbec fakticky neodůvodnil, přičemž zcela nedostatečně specifikoval věci, které by měly být v označených objektech nalezeny. Vyslovují domněnku, že důvodem prohlídek bylo opatřit si jakékoliv podklady pro podezření vyslovené vůči Mgr. Zdeňce Soběhrdové Tejbalové. Dle stěžovatelů soud ani neodůvodnil, proč nebylo možné požadované věci opatřit způsobem, který by nezasáhl do ústavních práv stěžovatelů. V příkazech chybí též zdůvodnění, proč soud povolil provedení prohlídek jako neodkladných či neopakovatelných úkonů ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. Stěžovatelé rovněž poukazují na nerovnost v ochraně výkonu právního poradenství poskytovaného advokátem a daňovými poradci.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů řízení před orgány činnými v přípravném řízení, který upravuje trestní řád. Vyhodnocení její procesní použitelnosti je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. trestních soudů.
Obecně totiž platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy). Totéž platí i ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. ř. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší do této působnosti soudů zasahovat, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je až situace, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či libovůle, a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. O takovou situaci však v projednávané věci nejde.
Napadené příkazy jsou odůvodněny jak v souladu s náležitostmi usnesení podle §134 tr. ř., tak i ve smyslu §82 odst. 1, §83 a §83a odst. 1 tr. ř., které upravují konkrétní podmínky nařízení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků. V příkazech je uveden skutek, pro který se prověřování vede, a jsou v nich i dostatečně specifikovány nemovitosti, které mají být prohlídce podrobeny, včetně adresy, na níž se nachází. Dále se v příkazech uvádí, že existuje důvodné podezření, že se v příslušných objektech nacházejí věci důležité pro trestní řízení. V odůvodnění příkazů soudce podává nástin trestné činnosti, jež je prověřována a z níž je podezřelá Mgr. Zdeňka Soběhrdová Tejbalová, jednatelka společnosti ATANAI PLUS, s. r. o., a další osoby, a popisuje vzájemnou provázanost společnosti ATANAI PLUS, s. r. o., s dalšími společnostmi vyjmenovanými v příkazech, včetně těch, v nichž vystupuje jako jednatelka druhá stěžovatelka a předsedou představenstva je první stěžovatel. Napadené příkazy také dostatečně specifikují kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v daných objektech nacházejí, a které je třeba pro zadokumentování předmětné trestné věci zajistit. Nechybí ani zdůvodnění, proč je provedení domovních prohlídek a prohlídky jiných prostor a pozemků zásadně neodkladným úkonem ve smyslu §158 odst. 1 písm. i) tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. Příkazy obsahují i řádné poučení.
V souvislosti s námitkou o nedostatečném odůvodnění příkazů je možno vyjít ze závěrů, uvedených např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2355/13 ze dne 12. 12. 2013, podle nichž k vydání příkazu postačí "důvodné podezření", že v uvedeném objektu se nacházejí věci důležité pro trestní řízení; od toho se odvíjí příslušná úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána v takové míře, jako je tomu např. u podané obžaloby". Ústavně právní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o důvodnosti vymezených podezření; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz k domovní prohlídce slouží.
Ústavní soud nemůže akceptovat námitky, že příkazy obsahují nedostatečné odůvodnění toho, proč a kvůli jakým věcem mají být prohlídky provedeny. V napadených příkazech je velmi podrobně popsána prověřovaná trestná činnost. Z toho pak zřetelně vyplývá potřeba zajištění určitých důkazů. V příkazech jsou též dostatečně specifikovány věci a elektronická data, které mají být prohlídkami zajištěny. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na svou judikaturu (viz např. usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07), podle níž v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám nelze s ohledem na podstatu věci vyžadovat po orgánech činných v trestním řízení, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci v příkazu označeny alespoň rámcově uvedením určitých kategorií a následně jsou konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 tr. ř. Uvedené požadavky napadené příkazy splňují, pokud se v nich uvádí, že v rámci prohlídek má být nalezeno zejména účetnictví společnosti ATANAI PLUS, s. r. o. a dalších zúčastněných společností, technika obsahující informace o prováděných obchodech a spolupráci s dalšími subjekty a účetní doklady předkládané správci daně, které mají sloužit k zakrytí páchání trestné činnosti a doložení oprávněnosti vykazovaných nároků, rovněž pak věci zachycující komunikaci mezi podezřelou a dalšími osobami, týkající se obchodních či jiných vztahů mezi společností ATANAI PLUS s. r. o. a zúčastněnými společnostmi.
Pokud stěžovatelé namítají, že některé zajištěné věci s prověřovanou trestnou činností nesouvisí, Ústavní soud připomíná, že v průběhu provádění prohlídek není možné detailně zkoumat význam určité věci pro dané řízení či obsah dokumentů a elektronických dat. Charakter či množství konkrétních věcí či dat zajištěných při realizaci domovní prohlídky nadto nemůže mít vliv na to, zda samotné vydání příkazů představuje zásah do ústavně zaručených práv a svobod. Dle petitu ústavní stížnosti (jímž je Ústavní soud vázán), stěžovatelé ani nebrojí proti jinému zásahu - postupu policejních orgánů při provádění prohlídek, ale toliko proti vydaným soudním příkazům.
Důvodným není ani tvrzení stěžovatelů, že v příkazech není dostatečně odůvodněn závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti nařízených úkonů. Stěžovatelé přehlížejí, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoli seznatelná. V posuzované věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně zřejmé, a to přímo z dotčených příkazů, v nichž soudce neodkladnost prohlídek odůvodnil nebezpečím zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, které se v místech prohlídky mohou nacházet. Možnost zničení nebo odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, N 76/73 SbNU 351).
S tím souvisí i další námitka stěžovatelů, že chybí zdůvodnění toho, proč nebylo využito jiných mírnějších prostředků, neboť i dle názoru Ústavního soudu za daného skutkového stavu nepřichází v úvahu pouhé vyzvání podezřelé či dalších osob, které jí mohly být v páchání trestné činnosti nápomocny, k tomu, aby předmětné věci policejnímu orgánu vydaly či aby jim je policejní orgán odňal, neboť hrozí nebezpečí, že podezřelá i další osoby by tyto věci, důležité pro řádný popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, mohly zničit nebo uschovat.
Za důvodnou nelze považovat ani námitku, že právní poradenství poskytované daňovými poradci by mělo požívat obdobnou ochranu jako poradenství poskytované advokátem. Jednak první dva stěžovatelé jako daňoví poradci nijak nespecifikují, z jakých důvodů by mělo v jejich případě v důsledku nařízení domovních prohlídek a prohlídky jiných prostor a pozemků dojít k zásahu do jejich povinnosti mlčenlivosti, a jednak ani nelze přijmout takový výklad, že by listiny a věci jakkoliv uložené u daňového poradce byly pro účely trestního stíhání "nedobytné", neboť to by zcela znemožňovalo shromažďování důkazního materiálu pro účely trestního řízení (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3676/15 ze dne 2. 2. 2016, jímž Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost jiného stěžovatele proti jednomu z příkazů napadených i nyní projednávanou ústavní stížností, či usnesení sp. zn. I. ÚS 3045/07, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Nelze tak souhlasit s názorem stěžovatelů, že se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že byly uvedené instituty v posuzované věci dokonce zneužity. Ústavní soud nezjistil v postupu soudu při vydání příkazů k domovním prohlídkám a k prohlídce jiných prostor a pozemků žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, dosahující ústavněprávní roviny.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o
Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu