ECLI:CZ:US:2016:2.US.3687.16.1
sp. zn. II. ÚS 3687/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele T. R., proti nezákonnému zásahu ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 58/2014, Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 383/2014 a Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 35/2016-II-28 a 7 Td 35/2016-I-26, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 11. 2016 domáhá, aby byl "správnímu orgánu - Nejvyšší soud, Vrchní soud v Praze, Městský soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 9" vysloven zákaz pokračovat v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně se domáhá vyslovení příkazu, aby uvedené správní orgány obnovily stav, který tu byl před jejich zásahem, nebo že provedený zásah je nezákonný. Současně stěžovatel žádá Ústavní soud o přidělení bezplatného právního zastoupení a o upuštění povinnosti hradit soudní poplatky "na základě žádosti ze dne 10. 8. 2016". Jiné skutečnosti v podání neuvádí, přičemž toto podání je obsahově téměř shodné s podáním, které stěžovatel doručil na Ústavní soud již dne 2. 11. 2016.
2. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. O těchto náležitostech však má stěžovatel bezpochyby povědomí, když k Ústavnímu soudu již dříve učinil nespočet podání a v rámci těchto podání byl Ústavním soudem vždy poučen o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad podání, a to v rámci výzvy k odstranění vad podání (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15 aj.). Z desítek dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se navíc podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoliv byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně a velmi obsáhle poučen (viz např. věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. II. ÚS 3413/15, II. ÚS 492/15, II. ÚS 234/16 a další). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Obdobně byl stěžovatel již poučen o tom, že Ústavní soud neustanovuje právního zástupce pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti.
3. Podle judikatury Ústavního soudu není v řízení o ústavní stížnosti nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např. sp. zn. III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 aj.). Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli, resp. jeho právnímu zástupci, informace o náležitostech návrhu, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele sp. zn. IV. ÚS 2113/15, I. ÚS 242/16, IV. ÚS 241/16, IV. ÚS 3420/15, IV. ÚS 3410/15 a dalších.
4. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj