ECLI:CZ:US:2016:2.US.3878.14.1
sp. zn. II. ÚS 3878/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Zbudila, zastoupeného Mgr. Barborou Čihákovou, advokátkou sídlem Obrněné brigády 20/20, Cheb, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. září 2014 sp. zn. 61 Co 408/2014 a proti usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, ze dne 25. července 2014 č. j. 177 EX 27197/13-239, za účasti Krajského soudu v Plzni a soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, sídlem Exekutorský úřad Zlín, sídlem Lešetín IV/707, Zlín, jako účastníků řízení a společnosti VaP Bransouze, spol. s r. o., IČO: 46342516, sídlem Heroltická 19/5449, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 9. 12. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. 61 Co 408/2014 bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, sídlem Exekutorský úřad Zlín ze dne 25. 7. 2014 č. j. 177 EX 27197/13-239, kterým soudní exekutor opravil písařskou chybu, k níž došlo v usnesení vydaném soudním exekutorem JUDr. Ivo Dědkem dne 29. 2. 2012 č. j. 012 EX 4766/10-98. V opravovaném usnesení bylo chybně v rozporu se součtem odměny advokáta rozhodnuto o výši nákladů oprávněné v částce 27.660 Kč, namísto 26.760 Kč.
II.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Krajský soud v Plzni "ve svém formálním rozhodnutí zaměnil opravu příkazu k úhradě nákladů exekuce za usnesení, přičemž stěžovateli není známo z výroku ani z odůvodnění, co vlastně odvolací soud projednával, nehledě na to, že písemné rozhodnutí zaslané stěžovateli, nemělo předepsané náležitosti, a to podpis, způsobem stanoveným v zákoně č. 99/1063 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Krajský soud v Plzni podle stěžovatele potvrdil odměnu exekutorovi ve výši 14 042,80 Kč z exekučně nevymožené částky 93 614,64 Kč, podle stěžovatele je však v odůvodnění usnesení soudního exekutora ze dne 29. 2. 2012 č. j. 012 EX 4766/10-98 nesprávně uvedeno "exekučně vymoženo", neboť předmět plnění byl poskytován stěžovatelem dobrovolně. Stěžovatel poskytl přímo oprávněnému před tím, než mu byl doručen exekuční příkaz, plnění ve výši 28 670 Kč; po zahájení exekuce stěžovatel poskytl oprávněnému dobrovolně prostřednictvím soudního exekutora ke dni 29. 2. 2012, to je k datu vyúčtování nákladů exekuce, plnění v částce 86 000 Kč, kde tyto platby stěžovatel označil "platbou na jistinu", přičemž soudní exekutor JUDr. Ivo Dědek si vypočítal odměnu z nesprávně stanovené výše plnění z částky 93 618,64 Kč, která byla navíc uhrazena stěžovatelem dobrovolně. Nový exekutor a ani odvolací soud tuto skutečnost při přezkumu opravy písařské chyby "příkazu k úhradě nákladů" nezohlednili. Soudní exekutor podle stěžovatele v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 33 Cdo 1598/2009) a v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o vykázané náklady exekuce v usnesení soudního exekutora ze dne 29. 2. 2012 č. j. 012 EX 4766/10-98 ponížil jistinu plnění stěžovatele.
5. Stěžovatel poukazuje na to, že nově pověřený exekutor byl povinen rozhodnout o vzniklých nákladech exekuce předchozího exekutora (§29 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, soudní exekutor byl pověřen výkonem rozhodnutí již od 1. 1. 2013, nevydání příkazu k úhradě nákladů nově pověřeným exekutorem nad stěžovatelem za období činnosti předchozího exekutora není splněna zákonná podmínka v řádném pokračování výkonu rozhodnutí a následná rozhodnutí nového exekutora, včetně tohoto usnesení napadeného ústavní stížností, jsou podle stěžovatele nulitními akty práva. Krajský soud podle stěžovatele nezkoumal, zdali jde skutečně pouze o opravu písařské chyby, nebo jde o nový výpočet nákladů exekuce, s ohledem na možné snahy o neoprávněné obohacení se odvolaného soudního exekutora. V době vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce byl již soudní exekutor stíhán a nepravomocně odsouzen ve spojení s protiprávní činností výkonu exekutora a i po nabytí právní moci rozsudku proti stěžovateli nadále vykonával výkon rozhodnutí vůči stěžovateli. Stěžovateli není zajištěn nestranný a spravedlivý výkon rozhodnutí a důkazy a námitky stěžovatele nejsou opakovaně bez řádného odůvodnění k soudnímu řízení připuštěny a tím je podle stěžovatele ve výkonu rozhodnutí v rozporu z ústavností bráněno navrhovat důkazy a vznášet námitky. Nepřiměřeným zdržováním výkonu rozhodnutí dochází podle stěžovatele k porušování jeho práv vyplývajících z Listiny.
6. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby mu byly přiznány náklady právního zastoupení spojené s podáním ústavní stížnosti.
III.
7. Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Podle ustanovení §164 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř., předseda senátu opraví v rozsudku (usnesení) kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. Uvedené platí i pro činnost soudního exekutora (podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu).
10. Krajský soud v Plzni v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odkazem na §164 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř. uvedl, že daném případě došlo ke zjevné nesprávnosti, když namísto správné částky 26.760 Kč, která náležela oprávněné, soudní exekutor uvedl nesprávnou částku 27.660 Kč, byla tímto usnesením zjednána náprava. K námitkám povinného krajský soud připomněl, že soudní exekutor JUDr. Ivo Dědek vydal usnesení, které bylo napadeným usnesením opraveno dne 29. 2. 2012, tj. předtím, nežli byl pravomocně odsouzen k zákazu činnosti na dobu pěti let. Pokud se týká námitky k exekučnímu příkazu ohledně nemovitého majetku a nákladů exekuce, krajský soud správně uzavřel, že tyto se netýkají napadeného usnesení. S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, potvrdil. Uvedeným závěrům krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
11. Z výše uvedeného vyplývá, Krajský soud v Plzni v napadeném usnesení správně dovodil, že postup soudního exekutora byl v souladu s výše uvedenými ustanoveními občanského soudního řádu. Námitkami, které se netýkají napadeného usnesení soudního exekutora, se krajský soud nemohl zabývat.
12. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále namítá, že v napadeném usnesení Krajského soudu v Plzni chybí podpis předsedy senátu. K této námitce Ústavní soud opět odkazuje na §164 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř., a uvádí, že stěžovateli nic nebrání, aby postupoval v souladu s výše uvedeným a sám podal předsedovi senátu návrh na opravu, resp. doplnění usnesení.
13. Námitkami stěžovatele, které se netýkají napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni, resp. opravného usnesení soudního exekutora, se Ústavní soud nemohl zabývat, neboť tyto nepřípustně překračují rámec ústavní stížnosti.
14. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení. Podle ust. §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo z části nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, může soudce zpravodaj za podmínek uvedených v ust. §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodnout, že náklady zastoupení stěžovatele zcela nebo z části zaplatí stát, ovšem pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. V dané věci Ústavní soud k výše uvedenému postupu s ohledem na výsledky řízení neshledal důvod.
15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2016
Josef Fiala v.r.
předseda senátu