ECLI:CZ:US:2016:2.US.401.16.1
sp. zn. II. ÚS 401/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Violy Kosňovské, zastoupené Mgr. Ing. Filipem Hladišem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem 28. října 438/219, Mariánské Hory, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015 č. j. 9 Co 1165/2015-138 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že bylo zasaženo její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka tvrdí, že obecný soud pochybil, když nerozhodl o její žádosti o ustanovení advokáta a dále přes tuto skutečnost v řízení pokračoval a činil rozhodnutí.
2. Krajský soud v Ostravě shora citovaným usnesením rozhodl o odvolání stěžovatelky (v postavení povinné osoby) tak, že potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Pavly Fučíkové, Exekutorský úřad Ostrava, ze dne 20. 8. 2015 č. j. 024 EX 949/15-79. Konstatoval, že stěžovatelka v řízení žádným konkrétním tvrzením nezpochybnila závěr soudní exekutorky obsažený v odůvodnění rozhodnutí exekutorky. To má oporu ve vlastním obsahu spisu, a proto soud nemá důvod odchýlit se od skutkových a právních závěrů, které již soudní exekutorka učinila. Soudní exekutorka přitom rozhodovala o návrhu stěžovatelky na odklad exekuce a dospěla k závěru, že v nyní projednávané věci se jedná o obsahově shodný návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2015 č. j. 49 EXE 11273/2015-116, a to tak, že návrh na odklad provedení exekuce byl zamítnut. V obou případech se stěžovatelka domáhala vydání téhož rozhodnutí na základě stejných tvrzení. Krajský soud v Ostravě tak ve věci rozhodoval bez nutnosti nařídit jednání podle §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
II.
3. Po seznámení s předloženými rozhodnutími obecných soudů dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatelky není důvodný.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal.
6. Stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce, který jí byl ustanoven na základě rozhodnutí České advokátní komory ze dne 11. 2. 2016, brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě a navrhuje jeho zrušení. Tento svůj návrh odůvodňuje zejména tím, že soudem nebylo rozhodnuto o jejím návrhu na ustanovení advokáta ze dne 24. 9. 2015 a dne 24. 3. 2016.
7. Předně je zapotřebí uvést, že soud v usnesení přímo uvedl, že ve věci nebylo zapotřebí nařizovat ze zákonných důvodů jednání, jelikož se jedná o odvolání proti rozhodnutí, v němž nebylo rozhodnuto ve věci samé - zastavení řízení o návrhu stěžovatelky. Průběh řízení, které sama svým odvoláním vyvolala, tak ani nepředpokládal účast či jinou další činnost stěžovatelky. Přípis stěžovatelky ze dne 24. 9. 2015, o nějž především opírá svá tvrzení, však není odvoláním stěžovatelky proti rozhodnutí soudní exekutorky. Jestliže stěžovatelka striktně požadovala právního zástupce, měla o něj žádat dříve v průběhu exekučního řízení, když navíc sama v různých přípisech zaslaných Ústavnímu soudu brojí proti tomu, jak dlouho celé řízení probíhá. Další nejasností v posuzované věci je obsah přípisu stěžovatelky doručený Krajskému soudu v Ostravě soudu dne 24. 3. 2016 (pozn.: výslovně uváděný ve stížnosti), v němž uvádí, že "trvá na své žádosti o ustanovení zástupce k č. j. 49 EXE 11273/2015". Ústavnímu soudu tak není zcela zřejmé, pro jaké řízení ustanovení zástupce vlastně požadovala, když v této době již bylo napadené rozhodnutí vydáno a sama stěžovatelka proti němu podala ústavní stížnost. Mimo jiné i vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud usuzuje, že ústavní stížnost stěžovatelky je jen dalším střípkem v pokračující polemice se závěry obecných soudů a exekučních úřadů. Ústavnímu soudu je sice zřejmé, že stěžovatelka se ocitla v nelehké životní situaci, avšak sám ji není ze své pozice oprávněn nijak řešit či do ní jakkoliv zasahovat. Proti exekučnímu řízení jako takovému navíc nesměřuje žádná (ústavně) právní relevantní námitka ani petit.
8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelky. Proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu