ECLI:CZ:US:2016:2.US.449.15.1
sp. zn. II. ÚS 449/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele T. Š., zastoupeného Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou, sídlem Hálkova 1229/44, Plzeň, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2014 č. j. 12 Co 423/2014-436 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 29. července 2014 č. j. 6 P 27/2012-408, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - sever, jako účastníků řízení, a M. H. a nezletilé K. Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň - sever (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 7. 2014 č. j. 6 P 27/2012-408 byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 19. 7. 2011 sp. zn. 6 Nc 90/2011 ve výroku o úpravě styku tak, že stěžovatel, otec nezletilé vedlejší účastnice 2), je oprávněn stýkat se s nezletilou každý lichý týden v roce od pátku 14.00 hodin do následující neděle 17.00 hodin, každý lichý rok od 23. 12. od 10.00 hodin do 25. 12. 17.00 hodin, každý sudý rok od 26. 12. 13.00 hodin do 30. 12. 18.00 hodin, každý sudý rok o jarních prázdninách počínaje pátkem před jarními prázdninami od 14.00 hodin a konče nedělí po ukončení jarních prázdnin do 17.00 hodin, každý lichý rok o velikonočních prázdninách počínaje středou ve 14.00 hodin do pondělí 17.00 hodin, každý sudý rok o podzimních prázdninách počínaje dnem před těmito prázdninami od 14.00 hodin a v době hlavních školních prázdnin po dobu 2 týdnů v červenci a 1 týdne v srpnu, přičemž termín těchto styků, které nebudou na sebe navazovat, oznámí stěžovatel vedlejší účastnici 1), matce nezletilé, nejpozději do 31. 3. běžného roku doporučeným dopisem s tím, že běžný styk o velikonočních, podzimních, jarních a školních prázdninách se neuskutečňuje. Dále soud rozhodl, že stěžovatel převezme vedlejší účastnici 2) ke styku před bydlištěm vedlejší účastnice 1) a po skončení styku ji na stejném místě vrátí. Vedlejší účastnici 1) soud uložil povinnost vedlejší účastnici 2) na styk řádně připravit; tím soud změnil rozsudek okresního soudu ze dne 19. 7. 2011 sp. zn. 6 Nc 90/2011 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 11. 2014 č. j. 12 Co 423/2014-436 byl (výrok I.) změněn rozsudek okresního soudu ze dne 29. 7. 2014 č. j. 6 P 27/2012-408 tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou vedlejší účastnicí 2) každý lichý týden v roce od pátku 14.00 hodin do následující neděle 18.00 hodin, o vánočních svátcích vždy od 26. 12. každého roku 10.00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18.00 hodin, každý sudý rok o jarních prázdninách, počínaje pátkem předcházejícím tyto prázdniny od 14.00 hodin do neděle po ukončení jarních prázdnin 18.00 hodin, každý lichý rok o velikonočních prázdninách, počínaje pátkem předcházejícím velikonoční prázdniny od 14.00 hodin do pondělí 18.00 hodin, každý sudý rok o podzimních prázdninách, počínaje dnem před podzimními prázdninami od 14.00 hodin do neděle 18.00 hodin, po dobu dvou týdnů v červenci a dvou týdnů v srpnu každého roku, přičemž termín těchto styků, které nebudou na sebe navazovat, oznámí stěžovatel vedlejší účastnici 1) nejpozději do 31. 3. každého roku doporučeným dopisem. Během velikonočních, podzimních, vánočních, jarních a hlavních školních prázdnin běžný styk neprobíhá (výrok II.). Stěžovatel je oprávněn převzít vedlejší účastnici 2) ke styku ve stanovenou dobu před bydlištěm vedlejší účastnice 1) a povinen ji po ukončení styku na tomtéž místě vedlejší účastnici 1) předat (výrok III.). Vedlejší účastnice 1) je povinna vedlejší účastnici 2) ke styku řádně připravit a stěžovateli ji ve stanovenou dobu předat (výrok IV.). Tím byl měněn rozsudek okresního soudu ze dne 19. 7. 2011 č. j. 6 Nc 90/2011-166 (výrok V.). Dále krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů (výrok VI.).
4. V posuzované věci se krajský soud ztotožnil s okresním soudem, že s ohledem na zahájení školní docházky nelze již realizovat styk stěžovatele s nezletilou vedlejší účastnicí 2) i o všedních dnech, jak tomu bylo v době, kdy vedlejší účastnice 2) navštěvovala mateřskou školu. Tvrzení stěžovatele, že základní škola, kterou vedlejší účastnice 2) od 1. 9. 2014 navštěvuje, byla ochotna tolerovat nepřítomnost vedlejší účastnice 2) ve čtvrtek a v pátek dvakrát v měsíci jako omluvenou absenci s možností domácí přípravy dítěte v domácnosti stěžovatele, považoval odvolací soud za nestandartní řešení, které neodpovídá platnému právnímu řádu ani zájmu dítěte. Vedlejší účastnice 2) se teprve první měsíce adaptuje na nároky první třídy, je proto v souladu s jejím zájmem, aby navštěvovala první třídu v základní škole, kam byla přijata. Proto alternativní řešení, navrhované stěžovatelem nepřichází podle názoru odvolacího soudu v úvahu. Protože stěžovatel přiváží vedlejší účastnici 2) ze svého bydliště osobním vozidlem a cesta trvá průměrně 1,5 hodiny, nic podle krajského soudu nebrání tomu, aby vedlejší účastnici 2) vracel vždy do bydliště vedlejší účastnice 1) až v 18.00 hodin. Také v domácnosti vedlejší účastnice 1) nastala od předchozí úpravy styku stěžovatele s vedlejší účastnicí 2) zásadní změna, vedlejší účastnice 2) má nyní polorodého sourozence a je proto v zájmu obou nezletilých dětí, aby vánoční svátky trávily společně v prostředí, v němž trvale žijí s tím, že se stěžovatelem bude vedlejší účastnice 2) trávit každý rok prodloužené vánoční prázdniny od 26. 12. do 1. 1. následujícího roku včetně. Podle krajského soudu je také odůvodněná žádost stěžovatele, aby o hlavních školních prázdninách mohl s vedlejší účastnicí 2) trávit vždy 2 týdny v měsíci červenci a 2 týdny v měsíci srpnu, neboť vedlejší účastnice 2) je na prostředí v jeho domácnosti zvyklá a o prázdninách nemá jiné aktivity, spojené s pobytem v letních táborech. Takto upravený styk, uzavřel krajský soud, zajistí stěžovateli možnost podílet se v širokém rozsahu na výchově dcery.
II. Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že rozsudkem krajského soudu byl stěžovateli jako otci nepřiměřeně zkrácen jeho běžný styk s vedlejší účastnicí 2) a byl vyloučen jeho styk s ní na Štědrý den. Tím byl stěžovatel vyloučen z možnosti podílet se na běžné výchově vedlejší účastnice 2) a takové rozhodnutí považuje stěžovatel za odporující jejím zájmům. Podle stěžovatele soud ignoroval výchovné možnosti a schopnosti stěžovatele a bez relevantního podkladu upřednostnil vedlejší účastnici 1) jako vychovatelku přes proklamované a prokázané výchovné kvality obou rodičů. Stěžovatel je toho názoru že soud vyhověl pouze návrhům vedlejší účastnice 1), čímž došlo k porušení rovnosti stran.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky ustanovení §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV. Vlastní posouzení věci
7. Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
10. V posuzované věci se krajský soud ztotožnil s okresním soudem v závěrech týkajících se realizace styku stěžovatele s vedlejší účastnicí 2), jež jsou uvedeny shora v bodu 4 i. p. tohoto usnesení, a rovněž dospěl k závěru, že je v jejím zájmu i jejího polorodého sourozence, aby vánoční svátky trávili společně v prostředí, v němž trvale žijí s tím, že se stěžovatelem bude vedlejší účastnice 2) trávit každý rok prodloužené vánoční prázdniny od 26. 12. do 1. 1. následujícího roku včetně. Uvedeným závěrům krajského soudu, resp. obou obecných soudů, nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
11. Dle názoru Ústavního soudu se stěžovateli dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž mu žádný z rozhodujících soudů neupřel jeho ústavně zaručená práva. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změnil. Stěžovatel se však se závěry krajského soudu, resp. obou obecných soudů, neztotožňuje. To ovšem nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Skutečnost, že soudy dospějí k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Soudy v odůvodnění svého rozhodnutí musí ovšem přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídily, tedy mimo jiné, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily.
12. V projednávané věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu odůvodněno způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Odvolací soud přihlédl především k zájmům nezletilého dítěte. Svým rozhodnutím stěžovatele jako otce neomezuje v právech rodiče, pouze upravuje jeho možnost styku s nezletilou jinak, než si stěžovatel představuje. Ústavní stížnost je tedy, dle názoru Ústavního soudu, v podstatě jen vyjádřením nesouhlasu stěžovatele se závěry soudů, a Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna navíc není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
13. Ústavní soud zdůrazňuje, že ohledně práv uvedených v čl. 32 odst. 4 Listiny stanoví podrobnosti zákon (čl. 32 odst. 6 Listiny). Jak je shora uvedeno, Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud v rovině zákonné úpravy při rozhodování o zájmu nezletilé pochybil. Ústavní soud chápe úsilí stěžovatele o co nejširší kontakt se svou dcerou. V daném případě se ovšem rodiče nebyli schopni o styku otce s nezletilou dohodnout. Za těchto okolností pak nezbývá, než konstatovat, že je věcí soudu, aby autoritativním výrokem na základě zjištěného skutkového stavu sám o styku rodiče s nezletilou rozhodl tak, aby jeho rozhodnutí prospívalo především nezletilé, neboť i podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dítěte, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Krajský soud této své povinnosti řádně dostál.
14. Ústavní soud si ověřil, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
Josef Fiala v.r.
předseda senátu