ECLI:CZ:US:2016:2.US.453.16.1
sp. zn. II. ÚS 453/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Signistav s.r.o., se sídlem Na Návsi 3, Hrdějovice, zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, směřující proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 8. 12. 2015, č. j. 2 ZT 243/2015-392, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelce bylo v době mezi 18. 2. - 19. 2. 2015 odcizeno blíže specifikované vozidlo Škoda Octavia VIN: X1 (dále jen "VIN 656"). Tato skutečnost byla oznámena dne 19. 2. 2015 Policii České republiky. Dne 30. 6. 2015 bylo na základě výzvy policejního orgánu dobrovolně vydáno Pavlem Cibulkou vozidlo Škoda Octavia VIN X2 (dále jen jako "VIN 835"), neboť v průběhu vyšetřování trestné činnosti vyvstalo důvodné podezření, že toto vozidlo pochází z trestné činnosti.
3. Z expertního zkoumání z oboru kriminalistika, odvětví defektoskopie, metalografie a technická diagnostika, realizovaného Odborem kriminalistické techniky a expertiz - Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen "OKTE"), bylo zjištěno, že původní VIN zkoumaného vozidla bylo VIN 656, přičemž ražba VIN 835 byla do vozidla spolu s příslušnou částí skeletu neoriginálně "vevařena" na pravou přední část zkoumaného vozidla. Ve vozidle byla dále zjištěna namontovaná navigace zn. Amundsen, původně náležející vozidlu Škoda Octavia, VIN X3 (dále jen "VIN 920"), odcizenému v době od 2. 4. 2015 do 3. 4. 2015. Předmětné vozidlo bylo rovněž osazeno řídící jednotkou pocházející z vozidla Škoda Octavia, VIN X4 (dále jen "VIN 242").
4. Po zjištění těchto skutečností Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 4. oddělení usnesením ze dne 24. 11. 2015, č. j. KRPA-358224-1225/TČ-2014-000074, uložila předmětné vozidlo do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 2 (§80 odst. 1 věta třetí trestního řádu).
5. Stěžovatelka následně podala proti tomuto usnesení stížnost k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4, které ji však usnesením napadeným nyní projednávanou ústavní stížností odmítlo jako nedůvodnou.
6. Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení obvodního státního zastupitelství porušuje její základní právo na spravedlivý proces dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka namítá též neoprávněný zásah do jejího práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny. Současně prý byla porušena zásada, že státní moc může být uplatňována pouze způsoby a v mezích, které stanoví zákon, pozitivně právně zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny. Pochybení stěžovatelka spatřuje zejména ve způsobu výkladu ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu, která není ústavně konformní. Policejní orgán a následně i obvodní státní zastupitelství totiž měly zjišťovat, zda zde skutečně jsou pochybnosti o vlastnickém právu stěžovatelky k věci. Tyto se však měly toliko omezit na konstatování, že právo k věci uplatňují dva subjekty a z této skutečnosti dovodit, že pochybnosti o vlastnickém právu existují. Za této situace však, dle stěžovatelky, lze ze spisového materiálu, zejména z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, defektoskopie, metalografie a technická diagnostika, dospět k jednoznačnému závěru o vlastnickém právu stěžovatelky k vozidlu.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Takové zásahy či pochybení nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci nezjistil. Ústavní soud totiž konstatuje, že v postupu obvodního státního zastupitelství a v jím vydaném rozhodnutí neshledal nic, co by odporovalo výše popsaným východiskům, a také odůvodnění napadeného usnesení je dostatečně přesvědčivé a odpovídá zjištěným skutkovým závěrům, takže Ústavní soud nezjistil žádnou indicii, která by mohla svědčit o zásahu do práv stěžovatele či o extrémním vykročení z pravidel upravujících toto řízení ve shora naznačeném smyslu.
9. Dle ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu platí, že není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. "Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních." O pochybnostech v uvedeném smyslu se jedná zejména tehdy, když si právo na věc nárokuje více osob. K tomuto způsobu výkladu dospěla jak doktrína (viz např. P. Šámal a kol. Trestní řád, 6. vydání, Praha 2008, s. 665), tak i judikatura Ústavního soudu [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 178/01 ze dne 27. 11. 2002 (N 147/28 SbNU 335)].
10. V případě, kdy o právu k věci existují pochybnosti, nemůže, a ani nesmí dojít k vydání věci, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat podle ustanovení §80 odst. 1 věty třetí trestního řádu týkajícího se úschovy. Smyslem a účelem tohoto ustanovení je totiž zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva na ně disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést k již neodčinitelným důsledkům. Z hlediska tohoto postupu orgánů činných v trestním řízení je pak podstatné, že jejich rozhodnutí nebrání tomu, aby se oprávněná osoba domáhala případného vydání věci podle občanskoprávních předpisů [nález sp. zn. IV. ÚS 325/98 ze dne 22. 10. 1998 (N 130/12 SbNU 239)].
11. V nyní projednávaném případě se stěžovatelka mýlí, pokud tvrdí, že obvodní státní zastupitelství vyložilo předmětné zákonné ustanovení pouze tak, že je nutné uložit věc do úschovy, uplatňuje-li k ní vlastnické právo více než jeden subjekt. Ve skutečnosti totiž z napadeného usnesení plyne, že obvodní státní zastupitelství dospělo k závěru, že k předmětnému vozidlu uplatňuje právo i další osoba, a současně bylo zjištěno, že je složeno z několika dílů pocházejících z různých vozidel, přičemž minimálně části karosérie jsou spolu pevně spojeny a snadné a reálné oddělení je jen velmi obtížně představitelné a navíc není ani jednoznačně prokazatelné, které části byly použity právě z odcizeného vozidla stěžovatelky. Za této situace a s přihlédnutím ke svému shora popsanému postavení v českém ústavním systému má proto Ústavní soud za to, že obvodní státní zastupitelství postupovalo plně v souladu s ustanovením §80 odst. 1 věta třetí trestního řádu a že se jeho výkladem a aplikací nedopustilo žádného, tím méně protiústavního, excesu.
12. Ústavní soud tedy konstatuje, že napadeným usnesením obvodního státního zastupitelství nebyla porušena základní práva stěžovatele a proto bylo podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu1