ECLI:CZ:US:2016:2.US.545.16.1
sp. zn. II. ÚS 545/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Drahoslava Frička, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2015 č. j. 17 Co 475/2014-187, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 1. 2013 č. j. 9 C 263/2010-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 2. 2016, domáhal podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů o zaplacení 279 012,20 Kč s přísl. bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost stěžovatel podal z důvodu porušení procesních předpisů odvolacím soudem, zejména nerespektováním zásady dvojinstančnosti civilního řízení, nesprávného právního posouzení věci (aplikoval obchodní zákoník), v rozporu s podmínkami konání ústního jednání před okresním soudem a porušení rovnosti účastníka řízení. Žádosti stěžovatele o odročení jednání ze zdravotních důvodů nebylo vyhověno, nemohl se jednání zúčastnit a uplatnit procesní obranu proti žalobkyni. Stěžovateli bylo odňato právo účastnit se řádného projednání věci před soudem a předkládat důkazy v předmětné věci.
4. Ústavní stížnost stěžovatel podal proti výše cit. rozsudkům z důvodu opatrnosti souběžně i s dovoláním k Nejvyššímu soudu, které podal prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.
5. Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
6. Z obsahu ústavní stížnosti i sdělení Okresního soudu v Teplicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatel současně s ústavní stížností podal dne 16. 2. 2016 dovolání k Nejvyššímu soudu. Ústavní soud konstatuje, že nelze pominout, že za stávající procesní situace není možno rozhodnutí odvolacího soudu považovat za konečné, neboť úspěch stěžovatele v dovolacím řízení by měl za následek rovněž zrušení rozhodnutí napadených ústavní stížností.
7. Pokud by nyní Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatele, bránil by jednak realizaci kompetence Nejvyššího soudu a současně by riskoval, že jeho případný zrušující nález se stane v případě úspěšného dovolání zcela bezpředmětným. Z výše uvedeného je patrno, že za situace, kdy Nejvyšší soud o podaném dovolání doposud nerozhodl, by bylo rozhodnutí Ústavního soudu vydáno předčasně. Meritorně rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tedy Ústavní soud za dané procesní situace nemohl a vyčkával-li by, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti. Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť může poté, co bude Nejvyšším soudem o dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, přičemž mu s ohledem na znění §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zůstane zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu odvolacího (viz. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2306/14 ze dne 12. 8. 2014).
8. Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, aniž by bylo účelné vést stěžovatele k odstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. března 2016
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu