ECLI:CZ:US:2016:2.US.631.16.1
sp. zn. II. ÚS 631/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci návrhu stěžovatelky Ivety Kirchhofové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. 30 Cdo 4757/2015-72, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 24. 2. 2016 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, brojící proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího soudu, který však neobsahuje žádnou relevantní argumentaci, když se omezuje toliko na tvrzení, že napadené usnesení neobsahuje srozumitelné a konkrétní odůvodnění. Návrh byl podán advokátem JUDr. Davidem Mášou, avšak bez připojené nezbytné plné moci, která by ho za navrhovatelku opravňovala v tomto řízení jednat.
2. Jelikož toto podání nemělo náležitosti, vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a vykazovalo celou řadu formálních i obsahových vad (podle ustanovení §34 zákona o Ústavním soudu musí být z návrhu patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován, dále musí obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se stěžovatelka dovolává a musí z něj být patrno, čeho se domáhá), byla stěžovatelka přípisem doručeným JUDr. Mášovi dne 22. 3. 2016 Ústavním soudem vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení této výzvy s výslovným poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude návrh odmítnut. Výslovně byla stěžovatelka upozorněna na chybějící plnou moc, přičemž advokátní zastoupení je v tomto řízení ze zákona povinné (§30 a §31 cit. zákona), a také na to, že věcně projednatelná ústavní stížnost se nemůže omezovat na rekapitulaci předcházejícího řízení a na kritiku napadených rozhodnutí, nýbrž musí být založena na přesvědčivé argumentaci porušením konkrétních ústavních norem.
3. Na uvedenou výzvu Ústavního soudu stěžovatelka nijak nereagovala, byť lhůta k odstranění předmětných vad marně uplynula již dne 4. 4. 2016.
4. Ústavní soud především konstatuje, že smysl a účel obligatorního advokátního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti spočívá (zejména) ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, č. 290/2015 Sb.). Od advokáta, který převezme zastupování v tomto řízení, se proto očekává, že k výzvě Ústavního soudu doloží nejen plnou moc, která existenci tohoto zastoupení osvědčuje, nýbrž především, že Ústavnímu soudu předestře relevantní ústavněprávní argumentaci. Nic takového se však v nyní projednávané věci povýtce nestalo.
5. Ústavní soud proto konstatuje, že mu nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj