ECLI:CZ:US:2016:2.US.810.16.1
sp. zn. II. ÚS 810/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele F. Č., t. č. ve Věznici Břeclav, P. O. BOX 74, Břeclav, zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem, se sídlem Mojmírovců 41, Ostrava - Mariánské Hory, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 468/2015-1117 ze dne 16. prosince 2015 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 74 T 13/2011-1104 ze dne 9. října 2015, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Okresní soud v Ostravě rozhodl dne 25. 2. 2014 pod sp. zn. 74 T 13/2011 o nařízení výkonu ochranného léčení sexuologického a protialkoholního ústavní formou, které bylo stěžovateli uloženo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 13/2011 ze dne 22. 8. 2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 686/2011 ze dne 6. 12. 2011, s tím, že je stěžovatel vykoná v psychiatrické léčebně Brno-Černovice ihned po ukončení výkonu trestu odnětí svobody, tedy dnem 8. 2. 2016. Napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě byla podle §352 a contrario zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), zamítnuta žádost stěžovatele o upuštění od výkonu uloženého ochranného léčení s odůvodněním, že stěžovatel toto ochranné léčení dosud nezahájil, poněvadž datum zahájení léčení je stanoveno až po skončení výkonu trestu odnětí svobody. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Ostravě dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a obsah svého podání, kterým požádal soud o zrušení ústavních léčeb, přičemž vyslovuje přesvědčení, že soudy ve svých rozhodnutích nedostatečně zhodnotily jeho návrh i obsahovou stránku dosavadního sexuologického léčení. Vyšly toliko ze zprávy ředitelky Věznice Kuřim, což je dle stěžovatele nedostatečné, neboť k účinkům probíhající léčby se může vyjádřit pouze lékař, nikoliv ředitel věznice či psycholog. Nepochybné je, že léčení bylo zahájeno a soudu mohly být poskytnuty jeho závěry. Soud měl dle jeho názoru postupovat v intencích §99 odst. 7 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zák."), a měl zkoumat, zda byly splněny okolnosti pro upuštění od výkonu ochranného léčení již dříve. To se však nestalo a soudy trvaly na striktní formální linii podmínek pro upuštění od výkonu ochranného léčení.
Zákon o Ústavním soudu rozlišuje v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné a tím dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. V projednávaném případě Ústavní soud neshledal důvod zakládající pochybnost o ústavní konformitě postupu soudů při vyřízení návrhu stěžovatele a ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
Nelze soudům vytýkat, že s ohledem na rozhodnutí o nařízení ochranného léčení sexuologického a protialkoholního ústavní formou, dle kterého má stěžovatel toto léčení zahájit po skončení výkonu trestu odnětí svobody v Psychiatrické léčebně Brno - Černovice, vyšly ze zprávy ředitelky Věznice Kuřim (kde stěžovatel v době vydání napadených rozhodnutí vykonával trest odnětí svobody), podle níž výkon soudně nařízeného ochranného léčení sexuologického ve specializovaném oddělení pro odsouzené s nařízenou ochrannou léčbou sexuologickou lze sice zahájit souběžně s výkonem trestu, nelze ho však ukončit, resp. provést změnu z ústavní formy na formu ambulantní, a to pro nemožnost realizace závěrečné fáze léčby, tzv. fáze ověřovací, neboť ta probíhá až následně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v příslušné psychiatrické léčebně, která byla pro výkon ochranného léčení soudem určena. Byť tedy stěžovatel tvrdil, že tuto léčbu dobrovolně nastoupil ve věznici, ověřovací fázi její úspěšnosti provede až soudem určená psychiatrická léčebna poté, co bude z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn. Za tohoto stavu by bylo nadbytečné vyžadovat zprávy o výsledku dosavadního sexuologického léčení stěžovatele ve věznici. Stran nařízeného protialkoholního léčení stěžovatele, které prozatím nebylo zahájeno ani být zahájeno nemohlo, neboť jeho výkon ve Věznici Kuřim, jak plyne ze zprávy ředitelky této věznice, možný není, by sice mohlo přicházet v úvahu upuštění od jeho výkonu dle §352 tr. ř., pokud by před jeho započetím pominuly důvody pro jeho uložení (viz §99 odst. 7 tr. zák.), takové okolnosti však zjištěny nebyly, když nadto stěžovatel protialkoholně dosud léčen nebyl.
Pokud tedy soud prvního stupně po provedeném řízení u stěžovatele neshledal podmínky pro upuštění od výkonu ochranného léčení, což se odrazilo v jeho rozhodnutí, kterým podle §352 tr. ř. žádost stěžovatele zamítl, a stížnostní soud se s jeho právními závěry ztotožnil, jejich postupu, který je v souladu s příslušnými zákonnými normami, nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
Ústavní soud tedy nedospěl k závěru, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení tvrzených základních práv stěžovatele. Postupoval proto podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu