ECLI:CZ:US:2016:3.US.118.16.1
sp. zn. III. ÚS 118/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. Věznice Horní Slavkov, zastoupeného Mgr. MUDr. Pavlem Strejcem, advokátem, sídlem 5. května 655, Sokolov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2001 sp. zn. 8 To 363/2001, rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. května 2001 sp. zn. 3 T 64/2001, rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 26. ledna 2009 sp. zn. 4 T 151/2005 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. prosince 2012 č. j. 1 Tm 14/2012-226, za účasti Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu v Sokolově a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podstata tohoto porušení dle stěžovatele spočívá v nepřiměřeně dlouhém trestu zákazu řízení motorových vozidel, který dosahuje po sečtení doby ze všech rozsudků délky 21 let.
2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je podána opožděně.
3. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel sám v ústavní stížnosti uznává, že z jeho strany došlo již ke zmeškání zákonné lhůty. Od Ústavního soudu však žádá, aby jeho stížnost přesto přezkoumal vzhledem ke zjevnému porušení ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, které zakazuje ukládání nepřiměřených sankcí.
4. Takovému návrhu však nemůže Ústavní soud vyhovět, neboť Ústava České republiky a zákon o Ústavním soudu mu takovou možnost nedávají (srov. zejména čl. 88 Ústavy České republiky).
5. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2016
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu