ECLI:CZ:US:2016:3.US.1517.16.1
sp. zn. III. ÚS 1517/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Jaroslava Mrkáčka, a Milady Mrkáčkové, oba zastoupeni Mgr. Janem Lehovcem, advokátem sídlem Dlážděná 1586/4, Praha 1 - Nové Město, proti postupu soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, sídlem Exekutorský úřad Písek, Prokopova 339/14, Písek, za účasti soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 11. 5. 2016, doplněnou podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 14. 6. 2016, se stěžovatelé domáhali toho, aby Ústavní soud soudnímu exekutorovi JUDr. Stanislavu Pazderkovi zakázal, aby pokračoval v porušování práv stěžovatelů a aby mu přikázal obnovit stav před porušením. Stěžovatelé namítali, že postupem soudního exekutora došlo k porušení čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelé požádali Ústavní soud o přednostní projednání věci.
II.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že proti nim jako povinným byla na základě pověření Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 12. 2013 č. j. 23 EXE 2464/2013-27, 117 EX 3875/13, ve spojení s pověřením téhož soudu ze dne 22. 5. 2014 č. j. 23 EXE 2464/2013-75 (dále jen "pověření") zahájena podle rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 23. 7. 2013 č. j. MM 21315/2013 OD/ZN, a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 10. 10. 2013 č. j. KUJCK/54792/2013/OLVV/2, exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti: "obnovit předchozí pokojný stav, spočívající v umožnění ničím nerušeného průchodu a průjezdu veřejnosti po cestě z Klisince do Kovářova, okr. Písek přes Oboru Pekárkův mlýn odstraněním pohyblivých (otevíracích) plotových dílů - vrat umístěných v oplocení Obory Pekárkův mlýn v místech pojezdových roštů na cestě z obce Klisinec do obce Kovářov" a k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Stanislav Pazderka, Exekutorský úřad Písek (dále jen "soudní exekutor"). Stěžovatelé uvádějí, že dne 18. 11. 2015 se soudní exekutor dostavil do Obory Pekárkův mlýn a splnění nepeněžité povinnosti vynutil, když odstranil plot tak, aby byl umožněn nerušený průchod a průjezd cestou z obce Klisince do obce Kovářov. Soudní exekutor tedy již dne 18. 11. 2015 vynutil splnění nepeněžité povinnosti uložené v exekučním titulu. Přesto soudní exekutor znovu zasahoval na místě samém dne 27. 11. 2015, přičemž zjistil, že na místě byl znovu instalován plot obory. Soudní exekutor tedy již provedenou a skončenou exekuci vykonal znovu (podruhé). Následně dne 16. 3. 2016 soudní exekutor přes skutečnost, že exekuce již byla skončena, znovu (již potřetí) provedl další zásah v oplocení Obory Pekárkův mlýn (dále též jen "zásah"). Ve svém doplňujícím podání stěžovatelé uvedli, že dne 6. 6. 2016 provedl soudní exekutor na místě samém další (již čtvrtý) zásah do Obory Pekárkův Mlýn.
4. Zásahem soudního exekutora ze dne 16. 3. 2016 došlo podle přesvědčení stěžovatelů k porušení jejich vlastnického práva, které je zaručeno čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a také jejich práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Současně došlo v důsledku zásahu soudního exekutora k uplatňování veřejné moci mimo meze stanovené zákonem a mimo způsob, který stanoví zákon, čímž došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. Stěžovatelé proto podávají proti zásahu soudního exekutora ze dne 16. 3. 2016, který představuje tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost.
III.
5. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit. zákona).
8. V ústavní stížnosti stěžovatelé brojí proti postupu soudního exekutora v jejich právní věci, který (jak uvádějí stěžovatelé), přes skutečnost, že exekuce již byla skončena, provedl další zásah do oplocení Obory Pekárkův mlýn. Stěžovatelé se domáhají toho, aby Ústavní soud soudnímu exekutorovi zakázal pokračovat v porušování práv stěžovatelů a aby mu přikázal obnovit stav před porušením.
9. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Benešově sp. zn. 23 EXE 2464/2013, 117 EX 3875/13, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali návrh na zastavení exekuce. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015 č. j. 29 Co 10/2015-132 bylo změněno usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 10. 10. 2014 č. j. 23 EXE 2464/2013 - 104, 117 EX 3875/13 tak, že exekuce, vedená pod sp. zn 23 EXE 2464/2013, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Stanislav Pazderka, Exekutorský úřad Písek pod sp. zn. 117 EX 3875/2013, se nezastavuje.
10. Ústavní soud dále zjistil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015 č. j. 26 Cdo 3156/2015-232 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015 č. j. 29 Co 10/2015-132. Uvedená usnesení Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu napadli stěžovatelé ústavní stížností. Ústavní soud nálezem ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 3316/15 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015 č. j. 26 Cdo 3156/2015-232 zrušil, ve zbývající části ústavní stížnost odmítl. Z uvedeného vyplývá, že před obecnými soudy bude probíhat další řízení, neboť Nejvyšší soud se bude opětovně dovoláním stěžovatelů zabývat.
11. Za dané procesní situace, kdy Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015 č. j. 26 Cdo 3156/2015-232 o podaném dovolání stěžovatelů zrušil, bude v dané věci probíhat další řízení, ve kterém může být zjednána stěžovateli požadovaná náprava. Ústavní stížnost proti postupu soudního exekutora je proto za stávající procesní situace nepřípustná.
12. V této souvislosti poukazuje Ústavní soud na nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), ve kterém zdejší soud vyslovil: "Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; v zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek - §72 odst. 2 al. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (žaloba, opravné prostředky, zákonem připuštěná svépomoc apod.). (...) [Ř]ízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotněprávní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; nelze proto "jiný zásah orgánu veřejné moci" spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek (včetně z něj vyplynuvšího rozhodnutí); proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými.".
13. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že podle §7 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vykonává státní dohled nad exekuční činností, nad činností exekutora podle §74 odst. 1 písm. c) a §76a a nad nakládáním se zvláštním účtem podle §46 odst. 5 nebo nad nakládáním s prostředky na zvláštním účtu, Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo"). Ministerstvo provádí státní dohled i na základě písemných podnětů právnických nebo fyzických osob.
14. Podle odst. 2 cit. ustanovení ministerstvo při výkonu státního dohledu prověřuje zákonnost postupu soudního exekutora, dodržování kancelářského řádu a plynulost a délku exekučního řízení.
15. Podle odstavce 5 cit. ustanovení vykonává Exekutorská komora České republiky dohled nad činností exekutora, nad řízením činnosti exekutorského úřadu a nad dodržováním povinností stanovených exekutorovi zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
16. Podle odstavce 6 cit. ustanovení vykonává státní dohled nad exekuční činností a nad činností podle §74 odst. 1 písm. c) rovněž předseda okresního soudu, do jehož obvodu je exekutor jmenován; jde-li o státní dohled v jednotlivé věci, též předseda soudu příslušného podle §45. Předseda okresního soudu provádí státní dohled i na základě písemných podnětů právnických nebo fyzických osob. Předseda okresního soudu může pověřit výkonem státního dohledu místopředsedu soudu. Jednotlivými úkony při výkonu státního dohledu může předseda okresního soudu pověřit vyššího soudního úředníka.
17. Z koncepce exekučního řízení je tedy zřejmá určitá míra státního dohledu ministerstva a funkcionářů okresních soudů, jakož i dohledu Exekutorské komory České republiky (vykonávaného obdobně jako státní dohled) nad činností soudního exekutora. Pokud stěžovatelé mají za to, že soudní exekutor při výkonu své činnosti postupoval nezákonně, mají možnost svým podnětem vyvolat prověření zákonnosti v rámci dohledu vykonávaného ve smyslu ustanovení §7 exekučního řádu nejen ministerstvem, ale i předsedou okresního soudu, který exekutora provedením exekuce pověřil.
18. Pokud byli stěžovatelé toho názoru, že postup soudního exekutora v jejich právní věci byl nezákonný, měli možnost podat podnět k výkonu dohledu podle exekučního řádu. Z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelé k ochraně svého práva možnosti podání takového podnětu využili.
19. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě - aniž se zabýval dalšími námitkami stěžovatelů - k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
20. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
21. O podané ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud bezodkladně po jejím obdržení, a proto nerozhodoval samostatným rozhodnutím o návrhu stěžovatelů na přednostní projednání věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj