ECLI:CZ:US:2016:3.US.1895.16.1
sp. zn. III. ÚS 1895/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Tung Vu Tiena, zastoupeného JUDr. Čeňkem Svatošem, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 637, Šluknov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. dubna 2015 č. j. 10 Co 184/2014-140, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a společnosti ARMEX Oil, s. r. o., sídlem Mánesova 2022/13, Děčín VI-Letná, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ve věci se podává, že stěžovateli byla napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 1. 2014 č. j. 17 C 2010-122, uložena povinnost vrátit vedlejší účastnici řízení částku 500 000 Kč s příslušenstvím na základě zániku závazku podle §50a odst. 3 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů).
3. Proti napadenému rozsudku krajského soudu bylo přípustné dovolání, které stěžovatel využil, Nejvyšší soud jej však podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost usnesením předsedy senátu ze dne 31. 3. 2016 č. j. 33 Cdo 997/2016-173, jelikož stěžovatel vůbec nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání.
4. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatel v petitu své ústavní stížnosti výslovně navrhl toliko zrušení rozsudku odvolacího soudu, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání se prakticky nevymezuje, argumentuje toliko ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu. Protože se však jeho námitky týkají v širším smyslu i usnesení dovolacího soudu (stěžovatel však pouze uvedl, že podáním dovolání vyčerpal všechny procesní prostředky, aniž vůči usnesení Nejvyššího soudu cokoli namítl), které je v ústavní stížnosti rovněž zmíněno, bylo namístě považovat jeho ústavní stížnost za obsahově směřující i proti němu [srov. nález ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4365/12 (N 122/70 SbNU 109), bod 9, dále též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 4. 2004 ve věci stížnosti č. 57567/00 Bulena proti České republice].
5. V souladu se svou ustálenou judikaturou je Ústavní soud proto nucen konstatovat, že bylo-li stěžovatelovo dovolání - řádně - odmítnuto proto, že vůbec neobsahovalo důvod jeho přípustnosti, a argumentace stěžovatele vycházela z předchozí právní úpravy dovolání (podle stavu do 31. 12. 2012), je zjevné, že Nejvyššímu soudu nebyl dán prostor pro to, aby na základě svého uvážení otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec mohl posoudit. Tomuto závěru Nejvyššího soudu, stejně jako dalším závěrům ohledně právní úpravy rozhodné pro posouzení přípustnosti dovolání, nemá Ústavní soud důvod oponovat.
6. S tím jsou následně spjaty nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadenému rozsudku odvolacího soudu. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Pokud však bylo stěžovatelovo dovolání řádně odmítnuto (rozhodnutím předsedy senátu - §243c odst. 2 a contr.) proto, že vůbec neobsahovalo důvod své přípustnosti, neměl Nejvyšší soud pro úvahu ohledně přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ani prostor. Je-li tedy předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné vyčerpání procesních prostředků, které měl stěžovatel k dispozici, je třeba na stěžovatelovo dovolání (proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé) hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno (viz mimo mnoha dalších např. usnesení ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 200/16 či ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 528/16 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz). Za těchto okolností pak nelze ani ústavní stížnost,
směřuje-li proti rozhodnutí odvolacího soudu, považovat za přípustnou.
7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl zčásti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu