ECLI:CZ:US:2016:3.US.2765.15.1
sp. zn. III. ÚS 2765/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bottles & Labels s. r. o., se sídlem Praha 10, Bohdalecká 1460/8, zastoupené JUDr. Filipem Svobodou, advokátem, AK se sídlem Praha 5, U Demartinky 152/1, proti rozhodnutím Celního úřadu pro Středočeský kraj, o zániku registrace a o povinnosti předat poškozené a nevlepené kontrolní pásky, obsaženým v protokolu o místním šetření ze dne 4. 9. 2015 č. j. 153272/2015-610000-31, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §27 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Celního úřadu pro Středočeský kraj, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 14. 9. 2015, doručené Ústavnímu soudu téhož dne a doplněné dne 15. 10. 2015, Bottles & Labels s. r. o., se sídlem v Praze 10 (dále jen "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil 1/ rozhodnutí o zániku registrace ve smyslu ust. §27 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, a 2/ rozhodnutí o povinnosti předat ve stanovené době poškozené kontrolní pásky a nevlepené kontrolní pásky, vyhlášená protokolem o místním šetření podle §80 až §84 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, sepsaným Celním úřadem pro Středočeský kraj dne 4. 9. 2015 č. j. 153272/2015-610000-31.
Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení ustanovení §27 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů.
II.
Z ústavní stížnosti a shromážděných podkladů vyplývají následující skutečnosti.
Dne 4. 9. 2015 proběhlo v daňovém skladu stěžovatelky místní šetření podle §80 až §84 daňového řádu, o čemž byl sepsán Celním úřadem pro Středočeský kraj protokol o místním šetření podle ustanovení §60 až §62 daňového řádu. Podle mínění stěžovatelky uvedený protokol obsahuje dvě rozhodnutí správce daně, jež považuje za protiústavní a rozporná s čl. 26 odst. 1 a 2 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Za protiústavní považuje rovněž platnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů, zejména pokud jde o institut kauce, ve spojení se způsobem jejího poskytnutí a podmínkami zániku registrace.
Celní úřad pro Středočeský kraj ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 10. 2015 uvedl, že v průběhu místního šetření, zahájeného dne 4. 9. 2015, o němž byl sepsán protokol č. j. 153272/2015-610000-31, nebylo vyhlášeno žádné rozhodnutí. Protokol neobsahuje povinné náležitosti rozhodnutí podle §102 odst. 1 a 2 daňového řádu. Z ustanovení §27 odst. 1 zákona o povinném značení lihu je zřejmé, že registrace osoby povinné značit líh zaniká ze zákona, bez rozhodnutí správce daně; stejně tak povinnost vrátit kontrolní pásky vyplývá z ustanovení §39 odst. 3 cit. zákona. Celní úřad tudíž nevydal rozhodnutí o zániku registrace stěžovatelky, ani rozhodnutí o povinnosti vrátit správci daně nepoužité a poškozené kontrolní pásky, a není tak možné vyhovět návrhu stěžovatelky na zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci a návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci, neboť taková fakticky neexistují.
Stěžovatelka v replice ze dne 19. 11. 2015 na vyjádření celního úřadu k ústavní stížnosti mimo jiné uvedla, že svůj návrh na odložení vykonatelnosti vzala dne 13. 10. 2015 zpět s odkazem na nové rozhodnutí o registraci; setrvala však na svém tvrzení o protiústavnosti napadených rozhodnutí a příslušné právní úpravy značení lihu.
Další obsah ústavní stížnosti blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
V daném případě byla stěžovatelkou napadena dle jejího tvrzení dvě správní rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj o zániku registrace a o povinnosti předat poškozené a nevlepené kontrolní pásky, dle jejího názoru obsažená v protokolu o místním šetření ze dne 4. 9. 2015 č. j. 153272/2015-610000-31. Jelikož rozhodnutí vydaná v oblasti veřejné správy správním orgánem jsou obecně přezkoumatelná ve správním soudnictví, byla stěžovatelka povinna k ochraně svého práva využít především procesní prostředky poskytované soudním řádem správním (zák. č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se i nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu.
V dané procesní situaci tak nelze napadená údajná správní rozhodnutí považovat za konečná rozhodnutí ve věci stěžovatelky, schopná přezkumu v řízení o ústavní stížnosti podle §72 a násl. zákona o Ústavním soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, stejně jako s ním spojený návrh na zrušení ustanovení §27 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e), a návrh s ní spojený podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu