ECLI:CZ:US:2016:3.US.2933.16.1
sp. zn. III. ÚS 2933/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky E. P., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Sokolská 295, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. srpna 2016 č. j. 36 Co 275/2016-194, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a nezletilé S. P., zastoupené opatrovníkem statutárním městem Liberec, sídlem náměstí E. Beneše 1/1, Liberec 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím bylo zasaženo do jejích práv zajištěných čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 6. 2016 č. j. 31 Nc 48001/2015-141 bylo ve věci péče o vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") podle §504 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), nařízeno odnětí nezletilé z péče její matky (zde stěžovatelky) a její umístění do péče A. C. Okresní soud uvedl, že usnesením ze dne 6. 6. 2016 č. j. 31 Nc 48001/2015-108 bylo rozhodnuto o předběžném opatření o umístění nezletilé do péče A. C. před právní mocí rozsudku o pěstounské péči, a protože matka nezletilou nepředala a nebylo ji možné převzít ve škole ani v bydlišti stěžovatelky, a to ani za spolupráce orgánu sociálně právní ochrany, Městský úřad Frýdlant v Čechách navrhl výkon tohoto rozhodnutí. Stěžovatelka ani přes výzvu soudu, která jí byla doručena dne 9. 6. 2016, předání nezletilé neprovedla, a vyjádřila se tak, že ji nepředá, přičemž postup podle §502 odst. 2 z. ř. s. by byl dle okresního soudu neúčelný, a proto okresní soud rozhodl o odnětí nezletilé v rámci výkonu rozhodnutí.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil, a to ústavní stížností napadeným usnesením. Dospěl k závěru, že stěžovatelka přes poučení a následnou výzvu okresního osudu povinnost uloženou jí předběžným opatřením dobrovolně nesplnila, nezletilou nevydala ani za spolupráce městského úřadu, přičemž postup podle §502 a 503 z. ř. s. by s ohledem na konkrétní okolnosti nebyl účelný, a proto okresní soud správně přikročil k odnětí nezletilé a jejímu předání do péče A. C.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že nebyly splněny podmínky pro svěření nezletilé do péče jiné osoby, neboť nebyla splněna podmínka ustanovení §953 odst. 1 občanského zákoníku. V souvislosti s tím upozornila, že v minulosti bylo předchozí předběžné opatření zrušeno a že je schopna řádně o nezletilou pečovat a zajišťovat její potřeby. Nikdy nebylo zjištěno, že by ji nechávala doma samotnou a že soudy vyšly z nepodložených a nevěrohodných tvrzení. Důrazně odmítla, že by bylo zjištěno, že by se nezletilá ocitla ve stavu nedostatku řádné péče a že by došlo k ohrožení či narušení jejích zájmů ve smyslu §452 z. ř. s. Podmínky pro vydání rozhodnutí o umístění nezletilé dle jejího názoru nebyly splněny, přičemž vytkla krajskému soudu, že se námitkami uvedenými v odvolání nezabýval a řešil pouze otázky procesní týkající se výkonu rozhodnutí.
5. Dle stěžovatelky dospěly obecné soudy na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům a jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení, neboť bylo rozhodnuto na základě subjektivních, důkazy nepodložených úvah, přičemž podle judikatury Ústavního soudu musí být (k danému postupu) závažné důvody, musí být preferována péče rodičů a zásahy ze strany orgánů veřejné moci musí být přiměřené a zdrženlivé.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Jak patrno z výše uvedeného, námitky obsažené v ústavní stížnosti se (přímo) netýkají rozhodnutí, kterými byl nařízen výkon rozhodnutí, ale směřují proti rozhodnutí vykonávanému, tj. usnesení okresního soudu ze dne 6. 6. 2016 č. j. 31 Nc 48001/2015-108 (kterým bylo nařízeno předběžné opatření ukládající stěžovatelce povinnost předat nezletilou do péče A. C.) ve spojení s "potvrzujícím" usnesením krajského soudu ze dne 12. 8. 2016 č. j. 36 Co 274/2016-189. Tato rozhodnutí však ve vykonávacím řízení přezkoumávat nelze (a proto nemůže obstát námitka stěžovatelky, že se krajský soud námitkami, které se jich týkají, nezabýval), a nelze je, nebyla-li napadena, přezkoumávat ani v řízení o této ústavní stížnosti. V této souvislosti možno dodat, že ústavní konformita samotného exekučního titulu byla Ústavním soudem již v jiném řízení posouzena, neboť posledně uvedené usnesení napadla stěžovatelka samostatnou ústavní stížností, tu však Ústavní soud usnesením ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. III. ÚS 2932/16 pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
9. Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu