ECLI:CZ:US:2016:3.US.3720.15.1
sp. zn. III. ÚS 3720/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Světlany Rathuské, zastoupené JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem, sídlem Školská 32, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015 č. j. 72 Co 414/2015-56 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. září 2015 č. j. 25 C 126/2015-36, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedená usnesení obecných soudů s tvrzením, že oba soudy porušily její základní právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny.
2. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 30. 11. 2015 č. j. 72 Co 414/2015-56 bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 9. 2015 č. j. 25 C 126/2015-36, jímž bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelce se nepřiznává osvobození od soudních poplatků.
3. Podle stěžovatelky spočívá zásadní pochybení s ústavněprávním přesahem v úvaze obvodního soudu i městského soudu o neúplnosti a domnělé nepravdivosti tvrzení ohledně majetkových poměrů, v důsledku čeho došlo k nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelky rovněž neobsahují jasná a především dostatečná odůvodnění, z nichž by mělo vyplývat, proč jí nelze osvobození přiznat. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž je nutno celkově zhodnotit všechny okolnosti vypovídající o poměrech účastníka a tyto okolnosti promítnout do závěru, zda je účastník schopen soudní poplatky zaplatit. Stěžovatelka dodává, že pokud oba soudy dospěly k závěru, že její výdaje převyšují příjmy, z čehož měl vyplývat závěr o nevěrohodnosti rozkrytí majetkových poměrů, měly ji jako účastnici právně nezastoupenou vyzvat k doplnění údajů a rovněž ji o následcích nevyhovění této výzvě poučit.
4. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
II.
5. Z předložených rozhodnutí obvodního soudu a městského soudu a z ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud následující relevantní skutečnosti.
6. Stěžovatelka se žalobou podanou dne 16. 7. 2015 u obvodního soudu domáhala určení vlastnického práva k bytu. V tomtéž podání požádala o osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu dne 3. 8. 2015 předložila vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Z tohoto prohlášení má vyplývat, že stěžovatelka je rozvedená, žije ve společné domácnosti se zletilým synem a nemá žádný majetek větší hodnoty. Její starobní důchod činí 12 342 Kč měsíčně, přičemž na nájemném a službách s nájmem spojených vynakládá částku 11 530 Kč měsíčně.
7. Usnesením obvodního soudu ze dne 3. 9. 2015 č. j. 25 C 126/2015-36, bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelce se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Soud se v odůvodnění zabýval prohlášením stěžovatelky, z nějž vyplývá, že jí na další běžné výdaje zbývá částka 812 Kč měsíčně. Na základě toho dospěl k závěru o nevěrohodném rozkrytí majetkových poměrů, neboť není zřejmé, z jakých příjmů stěžovatelka žije. Úplné a pravdivé vylíčení majetkových poměrů je však podle soudu předpokladem pro vyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků.
8. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. V něm zopakovala, že jejím příjmem je starobní důchod ve výši 12 342 Kč měsíčně, avšak doplnila, že současně je zaměstnána u bezpečnostní agentury. Výdaje tvoří nájemné, náklady za energie, koncesionářský poplatek a splátka úvěru, vše v celkové výši 22 274 Kč měsíčně.
9. Usnesením městského soudu ze dne 30. 11. 2015 č. j. 72 Co 414/2015-56, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Městský soud se v odůvodnění rovněž zabýval splněním předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že z dokladů předložených stěžovatelkou vyplývá její příjem ve výši 20 987 Kč měsíčně a výdaje ve výši 22 274 Kč měsíčně. Na základě toho dospívá k závěru, že ani v odvolacím řízení stěžovatelka neuvedla úplné a pravdivé informace o své finanční a majetkové situaci, z nichž by bylo možné zjistit, v jaké životní situaci se nachází, neboť neobjasnila, z jakých zdrojů vyčíslený rozdíl mezi příjmy a výdaji financuje.
III.
10. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
11. Ústavní soud si vyžádal spis vedený obvodním soudem a vyjádření účastníků. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací ve svých vyjádřeních pouze odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí. Ústavní soud je proto nezasílal stěžovatelce k replice, neboť by nepřinesla nic nového.
V.
12. Ústavní soud po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadenými rozhodnutími dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře rovněž zabýval rozhodováním obecných soudů o nákladech řízení a opakovaně konstatoval, že tato otázka zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný výrok o nákladech řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Současně je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o přezkum osobních, majetkových a výdělkových poměrů stěžovatelky, není úkolem Ústavního soudu jednat jako soud třetí či čtvrté instance. Interpretace a aplikace relevantních pravidel procesní a hmotněprávní povahy je úlohou obecných soudů. Navíc jsou to opět obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je oprávněn pouze posoudit, zda postup obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovoval obecným požadavkům procesní spravedlnosti, obsaženým zejména v čl. 36 odst. 1 Listiny.
14. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Jejich postupu konkrétně vytýká, že v situaci, kdy dospěly k závěru o neúplnosti a nevěrohodnosti jejího prohlášení, ji správně měly vyzvat k doplnění informací a poučit ji o následcích nevyhovění této výzvě.
15. Z vyžádaného spisu obvodního soudu vyplývá, že stěžovatelka dne 16. 7. 2015 u tohoto soudu podala žalobu na určení vlastnického práva k bytu, jejíž součástí byla rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 10. 8. 2015 bylo soudu prvního stupně doručeno prohlášení stěžovatelky o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V něm stěžovatelka uvedla, že v rodinné domácnosti žije se svým zletilým synem, pobírá dávky důchodového pojištění ve výši 12 342 Kč, přičemž neoznačuje žádný další příjem ani osobní majetek, a platí nájemné ve výši 11 530 Kč. V rámci odvolání podaného dne 21. 9. 2015 však dále uvedla, že je zaměstnána u bezpečnostní agentury s příjmem 8 645 Kč měsíčně, splácí úvěr s měsíční splátkou 8 239 Kč a že její syn bydlí u své přítelkyně. Z uvedených podání proto vyplývají zjevné obsahové rozpory, jichž si i stěžovatelka podle obsahu odvolání byla vědoma.
16. K argumentům stěžovatelky týkajících se povinnosti zohlednění všech okolností rozhodných pro případné osvobození od soudních poplatků Ústavní soud uvádí, že se s nimi ztotožňuje. Současně však dodává, že vzhledem k tomu, že řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků je součástí řízení ve věci samé a rozhodnutí o něm je předpokladem pro další postup soudu, musí být toto řízení rychlé a nemůže mu předcházet obsáhlé a časově náročné šetření. Základním předpokladem řádného zohlednění všech okolností proto je povinnost žádajícího účastníka věrohodným způsobem prokázat své poměry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013 ve věci sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Současně lze konstatovat, že pravdivé a úplné vyplnění prohlášení je i v zájmu samotného žadatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013 ve věci sp. zn. 32 Cdo 1180/2013). V nyní projednávané věci je však zřejmé, že z rozdílu obsahu prohlášení adresovaného obvodnímu soudu a podaného odvolání vyplývá neúplné vylíčení majetkových a výdělkových poměrů, jehož si stěžovatelka i jako osoba právně nezastoupená musela být vědoma.
17. Z odůvodnění napadených usnesení dále vyplývá, že jak obvodní soud, tak i městský soud se podáními stěžovatelky řádně a podrobně zabývaly. Zohlednily jí uváděné příjmy a výdaje, rovněž se zaměřily na další okolnosti, které ovlivňují poměry, v nichž stěžovatelka žije. Pokud na základě těchto zjištění dospěly k závěru, že v nyní projednávané věci nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků splněny, a to mimo jiné pro nevěrohodnost stěžovatelčina prohlášení, jde o řádně zdůvodněný závěr obecných soudů, do jejichž rozhodovací činnosti není Ústavní soud oprávněn zasahovat.
18. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu