ECLI:CZ:US:2016:3.US.3734.16.1
sp. zn. III. ÚS 3734/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti HOLCOMBE INTERNATIONAL LLC, sídlem 1507 16Th Ave, Nashville, Spojené státy americké, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem, sídlem U Soudu 363/10, Liberec, proti opatření předsedkyně Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 2016 sp. zn. KSPH 36 INS 9175/2009, za účasti předsedkyně Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti JUDr. Lenky Vidovičové LL.M., insolvenční správkyně, sídlem Zámečnická 497/3a, Olomouc, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označeného opatření předsedkyně Krajského soudu v Praze, neboť má za to, že jím byla porušena ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Předsedkyně Krajského soudu v Praze ústavní stížností napadeným opatřením, vydaném v insolvenčním řízení, ve kterém stěžovatelka vystupuje v postavení přihlášeného věřitele, určila zvláštním insolvenčním správcem vedlejší účastnici. Dle názoru stěžovatelky přitom předsedkyně krajského soudu postupovala dle ustanovení §25 odst. 3 zákona č. 182/1998 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozporu s tzv. rotačním systémem (zavedeným novelou insolvenčního zákona, provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.), přičemž tento svůj postup v rozporu s ustanovením §25 odst. 5 insolvenčního zákona vůbec neodůvodnila, a navíc tak v daném případě učinila během krátké doby již potřetí. Následně byla vedlejší účastnice usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016 č. j. KSPH 36 INS 9175/2009-374 ustanovena insolvenční správkyní; proti tomuto usnesení sice stěžovatelka podala odvolání, v ústavní stížnosti nicméně připomíná, že dle judikatury obecných soudů se není možno odvoláním proti ustanovení insolvenčního správce domoci nápravy vad opatření předsedkyně soudu, jež tomuto ustanovení předcházelo.
3. S odkazem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3141/15 se proto stěžovatelka domnívá, že napadeným opatřením předsedkyně krajského soudu byla porušena shora uvedená ustanovení ústavního pořádku České republiky, neboť vedlejší účastnice byla insolvenční správkyní ustanovena mimo pořadí, čímž byl porušen tzv. rotační princip (a de facto tak došlo k navrácení k tzv. nominačnímu systému, jenž byl opuštěn novelou insolvenčního zákona, provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.).
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru z dále uvedených důvodů nedospěl.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentačně vychází ze závěrů nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15, přehlíží však, že jí dovolávaný nález byl vydán v řízení o ústavní stížnosti, podané obchodní společností, jež je zapsanou insolvenční správkyní, pročež byl namístě závěr, že předsedkyně krajského soudu svým opatřením efektivně ohrožovala její základní právo zaručené ustanovením čl. 26 odst. 1 Listiny, tedy právo podnikat.
6. Naproti tomu stěžovatelka v projednávané věci je přihlášenou věřitelkou, brojící proti možnému (konsekventnímu) zásahu do práva vlastnit majetek, u níž je potencialita zásahu do práva podnikat pojmově vyloučena.
7. Ani ze stěžovatelkou dovolávaného nálezu přitom nevyplývá, že by přihlášení věřitelé měli být aktivně legitimováni k napadení opatření předsedkyně krajského soudu, takové oprávnění - nadto toliko v krajním případě (viz bod 13. odkazovaného nálezu) - přiznal v dané věci pouze zapsaným insolvenčním správcům.
8. Jelikož tedy samotným opatřením předsedkyně krajského soudu nemohlo dle názoru soudce zpravodaje být zasaženo žádné stěžovatelčino základní právo, dospěl k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, a proto je namístě ji dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
9. Současně je namístě zdůraznit, že pokud by nebyla ústavní stížnost odmítnuta pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky, musela by nevyhnutelně být odmítnuta jako nepřípustná.
10. Z ústavní stížnosti (a z insolvenčního rejstříku) se podává, že stěžovatelka napadla odvoláním výrok usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016 č. j. KSPH 36 INS 9175/2009-374, jímž byla insolvenční správkyní v předmětném insolvenčním řízení ustanovena vedlejší účastnice. V době podání ústavní stížnosti přitom o tomto jejím odvolání nebylo rozhodnuto.
11. Soudce zpravodaj proto v souladu se závěry uvedenými v bodu 15. odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 má za to, že i v případě jiného výkladu aktivní legitimace přihlášeného věřitele k podání ústavní stížnosti proti opatření předsedkyně krajského soudu (vydanému dle ustanovení §25 insolvenčního zákona), by bylo namístě ústavní stížnost odmítnout, neboť stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala veškeré opravné prostředky, jež jí jsou k dispozici.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj