ECLI:CZ:US:2016:3.US.3786.15.1
sp. zn. III. ÚS 3786/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ireny Štrochové, zastoupené JUDr. Soňou Panákovou, advokátkou, sídlem Kounicova 39, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 29. září 2015 č. j. 59 Co 340/2015-741, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. ledna 2015 č. j. 8 C 114/2011-656, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně jako účastníků řízení, a Aloise Zapletala, Jarmily Zapletalové a Martina Zapletala, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka podala tři žaloby pro zmatečnost. Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") v řízení o žalobách opakovaně (třikrát) zamítl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků; tato usnesení potvrdil svými rozhodnutími pod sp. zn. 60 Co 75/2014 rovněž Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud"). Okresní soud následně výrokem I. až III. svého usnesení ze dne 10. 4. 2014 č. j. 8 C 114/2011-580 žaloby pro zmatečnost zamítl, a současně výrokem IV. uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek 15 000 Kč. Doplňujícím usnesením ze dne 5. 9. 2014 rozhodl o nákladech tohoto řízení.
2. Stěžovatelka podala dne 6. 5. 2014 proti usnesení okresního soudu ze dne 10. 4. 2014 odvolání. Dne 15. 9. 2014 požádala o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud usnesením ze dne 8. 10. 2014 č. j. 8 C 114/2011-635 řízení o této žádosti zastavil; toto rozhodnutí následně potvrdil krajský soud svým usnesením ze dne 26. 11. 2014 č. j. 59 Co 512/2014-648. Stěžovatelka podala novou žádost o osvobození od soudních poplatků dne 12. 1. 2015. Okresní soud výrokem I. usnesení ze dne 21. 1. 2015 č. j. 8 C 114/2011-656 řízení o této žádosti zastavil z důvodu překážky věci rozhodnuté (tu mělo představovat jeho předchozí rozhodnutí ve věci osvobození od soudních poplatků); výrokem II. zastavil řízení o odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu ze dne 10. 4. 2014 z důvodu nezaplacení soudního poplatku (stěžovatelka nebyla od soudního poplatku osvobozena a na výzvu poplatek neuhradila), a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Stěžovatelka podala proti usnesení okresního soudu ze dne 21. 1. 2015 odvolání; krajský soud usnesením ze dne 29. 9. 2015 č. j. 59 Co 340/2015-741 prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť se ztotožnil se závěry prvostupňového soudu.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Ústavní stížností ze dne 18. 12. 2015 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných dvou usnesení soudů, a to z důvodu porušení jejích práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; v důsledku toho měl být porušen i čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
4. Uvedla, že jí bylo uloženo zaplatit soudní poplatek v likvidační výši 15 000 Kč; pouze z důvodu sociálních poměrů jí tak bylo znemožněno domáhat se svých práv u soudu. Ve svých podáních přitom poukazovala na svůj zdravotní stav, vysoký věk a nedostatek financí. Z celkové finanční situace stěžovatelky vyplývá, že není schopna bez újmy na svých právech vyměřený soudní poplatek 15 000 Kč uhradit.
5. Namítla dále, že okresní i krajský soud porušily §132 a §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka totiž "při svých žalobách nemohla znát dopředu výsledek rozhodnutí jednotlivých soudů, nejednalo se o svévolné uplatňování práva". Dále stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost obou napadených usnesení soudů; v odůvodnění obou usnesení dle ní chybí úvahy, v čem spatřují soudy vylíčení majetkových poměrů stěžovatelky za výběrové a neúplné. Povinností soudů bylo porovnat výši soudního poplatku 15 000 Kč s celkovou finanční situací stěžovatelky a dalšími okolnostmi, majícími vliv na schopnost stěžovatelky poplatek zaplatit; tomu soudy nedostály (neuvedly, jaká byla celková finanční situace stěžovatelky v době jejich rozhodování).
6. Stěžovatelka se neztotožňuje se závěrem soudů, dle kterého, pokud (dle názoru soudů) nevyplnila řádně formulář - potvrzení o majetkových a finančních poměrech, nárok na osvobození od soudních poplatků jí "automaticky nevznikl". Soudy postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů; jejich povinností bylo učinit každý důkaz předmětem svých úvah a hodnocení.
III.
Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti
7. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána usnesení napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
9. Ve věci stěžovatelky Ústavní soud konstatuje, že napadená usnesení soudů z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo.
10. Stěžovatelka se domáhá ústavněprávního přezkumu usnesení, jejichž podstatou byl závěr soudů o nutnosti zastavit řízení o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků ze dne 12. 1. 2015 z důvodu překážky věci rozhodnuté. Soudy poukázaly na totožnost předmětu řízení a účastníků řízení s tím, že žádná změna poměrů stěžovatelky oproti předchozímu rozhodování soudů o její žádosti (jejích žádostech) nebyla osvědčena. Jinými slovy, soudy se v nyní napadených usneseních vůbec nezabývaly a nemohly (znovu) zabývat hodnocením osobní, majetkové a finanční situace stěžovatelky, neboť takové posouzení bylo závazně provedeno při rozhodování o předchozí žádosti stěžovatelky. Obdobně se soudy v nyní napadených usneseních nezabývaly ani otázkou zřejmě bezúspěšného uplatňování práva.
11. Pokud tedy stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší námitky, dle kterých se soudy dopustily pochybení, neboť se jejími tvrzenými poměry a důkazy (obsahově) dostatečně nezabývaly, a žádosti ze dne 12. 1. 2015 měly s ohledem na její osobní, majetkovou a finanční situaci vyhovět, případně, že uložená povinnost zaplatit soudní poplatek 15 000 Kč je pro stěžovatelku likvidační, měla tyto výtky uplatnit (spíše) v předchozích řízeních, jejichž předmětem bylo právě (vlastní) posouzení otázky naplnění všech podmínek pro osvobození od soudních poplatků dle §138 odst. 1 o. s. ř. (a tedy i poměřování výše poplatku s jejími tvrzenými poměry). Z ničeho nevyplývá, že by předchozí rozhodnutí soudů o žádostech stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků byla zrušena; naopak obsah nyní napadených usnesení nasvědčuje tomu, že tato předchozí rozhodnutí soudů jsou pravomocná.
12. K tomu Ústavní soud doplňuje, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatelka podala ústavní stížnost, vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 3146/15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015 č. j. 21 Cdo 1231, 1233, 1235/2015-737, kterým bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatelky (mimo jiné) proti usnesení krajského soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. 59 Co 512/2014-648 tak, že dovolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno; Ústavní soud tuto ústavní stížnost odmítl dne 1. 12. 2015 pro vadu podání spočívající v nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem. Poté stěžovatelka zaslala dne 15. 2. 2016 k Ústavnímu soudu další podání (a to blanketní), které nazvala "Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky, č. j. 21 Cdo 1231, 1233, 1235/2015-737 ze dne 15. 7. 2015", a ve kterém pouze uvedla, kdo ji bude v této věci zastupovat; podání je vedeno pod sp. zn. I. ÚS 536/16. Je zřejmé, že toto podání nemůže být relevantním doplněním ústavní stížnosti ve věci sp. zn. IV. ÚS 3146/15, neboť o této ústavní stížnosti již bylo rozhodnuto.
13. Vlastní odůvodnění usnesení soudů ve vztahu k výroku o zastavení řízení o žádosti stěžovatelky ze dne 12. 1. 2015 lze označit za srozumitelná, logická, vnitřně konzistentní, bez znaků libovůle a případného extrémního vybočení z ustálených interpretačních postupů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nerozporuje závěry soudů tím, že by v žádosti ze dne 12. 1. 2015 uvedla oproti svým předchozím žádostem jiné (nové, další) relevantní skutečnosti nasvědčující změně jejích osobních, majetkových a finančních poměrů (takovou tvrzenou a doloženou změnu by pak soudy skutečně musely posuzovat věcně).
14. Pokud stěžovatelka namítá, že v případě nikoliv řádného vyplnění majetkového potvrzení jí nemohl zaniknout nárok na osvobození od soudních poplatků, je k tomu možno uvést, že bylo jen na stěžovatelce, jaká tvrzení ke svým poměrům v žádosti ze dne 12. 1. 2015 uvede a jak je doloží; žádosti podávala opakovaně a musela si být vědoma podmínek definovaných v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. Neuvedla-li v této žádosti nové relevantní skutečnosti, nemohly soudy o v podstatě shodné žádosti rozhodovat znovu (a jinak).
15. V části, ve které ústavní stížnost směřuje proti výroku o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní námitky. Je však třeba uvést, že tento výrok navazuje na rozhodnutí soudů o otázce osvobození od soudních poplatků. Rovněž odůvodnění tohoto výroku ze strany soudů je srozumitelné, logické a korespondující s dlouhodobou rozhodovací praxí odpovídající i zákonu; v případě, kdy účastník není v řízení osvobozen od soudních poplatků, na výzvu soudu poplatek nezaplatí a není dána ani žádná z okolností podle §9 odst. 4 písm. a) - d) zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud řízení zastaví.
16. Proti nákladovým výrokům napadených usnesení stěžovatelka rovněž žádné konkrétní výtky nevznesla a Ústavní soud sám v této otázce extrémní vybočení z ústavních kautel neshledal.
17. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. dubna 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu