ECLI:CZ:US:2016:3.US.3847.15.1
sp. zn. III. ÚS 3847/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., t. č. Věznice Rýnovice, zastoupeného Mgr. Hugem Hubeným, advokátem, sídlem Běhounská 4/20, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2015 č. j.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní soud obdržel dne 29. 12. 2015 návrh ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), jímž dle tvrzení stěžovatele došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí a odůvodnění ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že v napadeném trestním řízení bylo dne 30. 11. 2015 konáno veřejné zasedání o stěžovatelově návrhu na povolení obnovy dané trestní věci, poté co věc byla městskému soudu vrácena k novému projednání nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 2731/14 (dostupný na http://nalus.usoud.cz/). V průběhu tohoto veřejného zasedání vystoupil nejprve obhájce stěžovatele a následně sám stěžovatel s tím, že trvají na zpětvzetí své žádosti o obnovu řízení, jak stěžovatel učinil rovněž písemně několik dní před konáním veřejného zasedání. Z toho důvodu městský soud vzal napadeným usnesením zpětvzetí na vědomí ve smyslu ustanovení §280 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád").
II.
Argumentace stěžovatele
3. Dle stěžovatele se nemělo uvedené veřejné zasedání vůbec konat, když stěžovatel vzal svou žádost o obnovu řízení zpět týden před jeho konáním a zároveň žádal o zrušení své eskorty. Ta však zrušena nebyla. Soud, dle protokolu vědom si stěžovatelova zpětvzetí jeho návrhu, pak neměl vůbec žádné důkazy provádět. V daném zasedání pak stěžovatel nemohl ani řádně vést svou obhajobu, když klíčová svědkyně vypovídala v jeho nepřítomnosti a soud jej o obsahu její výpovědi vůbec nepoučil, a neumožnil se mu k ní vyjádřit. Soud dále porušil ustanovení §209 trestního řádu, když stěžovatele pro klíčovou výpověď nevykázal, nýbrž jej od začátku veřejného zasedání nechal čekat mimo soudní síň. Dále byl zákon porušen tím, že ve veřejném zasedání nebyl pořízen zvukový záznam, aniž by pro to existovala jakákoliv překážka. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
III.
Procesní podmínky projednání návrhu
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Napadeným usnesením nemohlo dle Ústavního soudu dojít k porušení stěžovatelových ústavních práv, neboť jím bylo konstatováno podle §280 odst. 4 trestního řádu, že soud bere na vědomí stěžovatelovo prohlášení o zpětvzetí jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Ze stěžovatelovy argumentace není vůbec zřejmé, z jakého důvodu by stěžovatelovu právnímu postavení prospělo zrušení napadeného usnesení a v čem jím bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod. Vyhověním ústavní stížnosti by byl městský soud nucen rozhodnout znovu a zřejmě se stejným závěrem vzhledem ke stěžovatelovu trvajícímu rozhodnutí v řízení nepokračovat. Odůvodnění ústavní stížnosti proto vůbec neodpovídá tomu, čeho by mělo být dosaženo na základě jejího petitu. Pokud je stěžovatel nespokojen s konkrétními postupy městského soudu, souvisejícími s napadeným řízením (např. eskortování k veřejnému zasedání, o jehož konání stěžovatel nestál), může v tomto směru např. využít prostředky předvídané zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
7. S ohledem na vše výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu