ECLI:CZ:US:2016:3.US.485.16.1
sp. zn. III. ÚS 485/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Naděždy Růžičkové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kašpárkem, CSc., advokátem, sídlem Pod Štěpem 5, Praha 15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2015 č. j. 15 Co 429/2015-40, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městské části Praha 10, sídlem Vršovická 1429/68, Praha 10, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené usnesení. V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení, jehož se účastnila jako žalovaná.
2. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 20. 11. 2015 č. j. 15 Co 429/2015-40 bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 4. 8. 2015 č. j. 15 C 147/2015-30, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku. Odvolání stěžovatelka podala proti rozsudku pro uznání.
3. Stěžovatelka tvrdí, že jak městský soud, tak i obvodní soud porušily její základní právo na spravedlivý proces, právo na soudní ochranu a právo na rovnost stran zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně mělo dojít k odepření spravedlnosti, což je v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
4. Pochybení v řízení před obecnými soudy mělo v prvé řadě spočívat ve skutečnosti, že jí nebyla doručena výzva k vyjádření se k žalobě ve lhůtě třiceti dnů. I přesto však obvodní soud vydal rozsudek pro uznání.
5. Další porušení práva na spravedlivý proces má spočívat ve skutečnosti, že městský soud zastavil řízení z důvodu neuhrazení soudního poplatku. Stěžovatelka uvádí, že jí dne 12. 6. 2015 bylo doručeno usnesení obvodního soudu ze dne 4. 6. 2015
č. j. 15 C 147/2015-23, v němž bylo uvedeno, že se žalobkyně vyzývá k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě tří dnů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pro jistotu zopakovala, že v řízení vystupovala jako žalovaná. Na uvedenou výzvu reagovala podáním ze dne 13. 6. 2015, v němž uvedla, že pokud by výzva k zaplacení poplatku byla určena jí jako žalované, bude požadovat prominutí soudního poplatku, neboť byla v rozhodné době nezaměstnaná. Obvodní soud se dle stěžovatelky tímto sdělením nezabýval a usnesením ze dne 4. 8. 2015 č. j. 15 C 147/2015-30 řízení zastavil.
6. Stěžovatelka uvádí, že její celková sociální situace je špatná, a to i v tom smyslu, že platba částky ve výši 223 000 Kč je pro ni likvidační. Od počátku si byla vědoma významu soudního sporu, o čemž má svědčit i vzájemná korespondence mezi ní a žalobcem. Ve všem je velmi pečlivá, proto se jeví jako nelogické, aby na výzvu k vyjádření nijak nereagovala. Dále uvedla, že nemůže nést následky za chyby obvodního soudu spojené s doručováním listin a záměnou žalobkyně za osobu stěžovatelky a rovněž za to, že se obvodní soud nezabýval její nemajetností.
7. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
II.
8. Z předloženého rozhodnutí městského soudu a z ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud následující relevantní skutečnosti.
9. Usnesením obvodního soudu ze dne 4. 8. 2015 č. j. 15 C 147/2015-30 bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno odvolací řízení zahájené na základě odvolání stěžovatelky.
10. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání. V něm uvedla, že již ve svém podání ze dne 13. 6. 2015 tvrdila, že je vedena jako nezaměstnaná a bude požadovat prominutí soudního poplatku. Toto její sdělení však obvodní soud nevzal v úvahu.
11. Usnesením městského soudu ze dne 20. 11. 2015 č. j. 15 Co 429/2015-40 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka byla usnesením obvodního soudu ze dne 4. 6. 2015 č. j. 15 C 147/2015-23 ve znění opravného usnesení ze dne 16. 7. 2015 č. j. 15 C 147/2015-28 vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy s poučením, že pokud ve stanovené lhůtě výzvě soudu nevyhoví, bude řízení zastaveno. Obvodní soud podle městského soudu postupoval správně. Stěžovatelka jako žalovaná byla řádně poučena o následcích nezaplacení. Ve stanovené lhůtě neuvedla žádné okolnosti osvědčující nebezpeční z prodlení, nepodala žádost o osvobození od soudních poplatků ani nedoložila, že nemůže poplatek zaplatit. K jejímu vyjádření ze dne 13. 6. 2015 městský soud uvedl, že po jeho podání stěžovatelka již neučinila žádné další úkony. Takto učiněná proklamace účastníka, zastoupeného navíc advokátem, není podle městského soudu řádným procesním úkonem, kterým by se obecný soud mohl zabývat.
III.
12. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
13. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti, vyžádaným spisem obvodního soudu a napadeným rozhodnutím dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
14. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle
čl. 36 odst. 1 Listiny je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
15. Tento závěr však nelze v souzené věci učinit.
16. Podstatou ústavní stížnosti je jednak tvrzení o pochybení obvodního soudu při doručování kvalifikované výzvy stěžovatelce, jednak tvrzení o nevypořádání se se sdělením stěžovatelky, že bude žádat prominutí soudního poplatku.
17. K první části argumentace stěžovatelky Ústavní soud uvádí, že se jí nemůže zabývat, neboť dosud nebyla podrobena přezkumu městským soudem. Stejná argumentace je uplatněna v odvolání stěžovatelky podaném proti rozsudku obvodního soudu pro uznání. Městský soud se jí však dosud nemohl zabývat, neboť odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.
18. Ke druhé části argumentace, tedy k údajnému pochybení obecných soudů, které se neměly zabývat jejím tvrzením, že bude žádat prominutí soudního poplatku, Ústavní soud uvádí, že ani v tomto bodě nelze shledat žádný zásah do základních práv a svobod stěžovatelky.
19. Z vyžádaného spisu vyplývá, že usnesením obvodního soudu ze dne 4. 6. 2015 č. j. 15 C 147/2015-23 byla vedlejší účastnice vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Výzva byla dne 12. 6. 2015 doručena právnímu zástupci stěžovatelky. Na tuto výzvu stěžovatelka v zastoupení reagovala vyjádřením ze dne 13. 6. 2015 tak, že soud upozornila na zřejmě chybné označení stran. K tomu dodala, že "pokud by snad (což se nestalo) výzva k zaplacení soudního poplatku byla určena žalované (stěžovatelce), tato uvádí, že je v současné době vedena na UP Praha 10, je nezaměstnaná a bude požadovat prominutí soudního poplatku, což však usnesení tohoto soudu neuvádí." Usnesením obvodního soudu ze dne 16. 7. 2015 č. j. 15 C 147/2015-28 bylo uvedené usnesení opraveno tak, že výzva k zaplacení soudního poplatku je určena stěžovatelce. Právnímu zástupci stěžovatelky bylo doručeno dne 21. 7. 2015. Na toto opravné usnesení již stěžovatelka nijak nereagovala, tedy nezaplatila soudní poplatek, ani nepožádala o osvobození.
20. Ústavní soud souhlasí se závěry městského soudu, který uvedl, že z vyjádření stěžovatelky ze dne 13. 6. 2015 nelze přímo dovozovat žádost o osvobození od soudních poplatků či žádost o prominutí soudního poplatku. Stěžovatelka v tomto vyjádření pouze upozornila na formální nedostatek, neboť výzva měla být správně adresována žalované a nikoliv žalobkyni, a v jeho rámci dodala, že je-li výzva adresována skutečně jí jako žalované, bude požadovat prominutí soudního poplatku. Nešlo tedy o procesní úkon, nýbrž o uvažování o učinění úkonu v budoucnu. Veškerá komunikace s obvodním soudem navíc probíhala prostřednictvím právního zástupce, jemuž byla usnesení doručována a jenž uvedené vyjádření rovněž podepsal. Lze konstatovat, že jako advokát si musel být obsahu a následků tohoto vyjádření vědom.
21. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu