ECLI:CZ:US:2016:3.US.642.16.1
sp. zn. III. ÚS 642/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Ing. Zdeňka Řeřuchy, zastoupeného Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Ivančicích, Tyršova 21, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2015 č. j. 15 Co 329/2015-47 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. září 2015 č. j. 38 C 106/2015-38, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, a za účasti JUDr. Jaroslava Brože, insolvenčního správce se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným usnesením, jimiž obecné soudy stěžovateli nepřiznaly osvobození od soudních poplatků; stěžovatel se totiž domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená mu ustanoveními čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně mělo být těmito rozhodnutími dle názoru stěžovatele porušeno rovněž ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky.
Na podporu svých tvrzení stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá důvody, pro které měl být od placení - dle jeho názoru nepřiměřeně vysokého - soudního poplatku osvobozen.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti otázce její přípustnosti nikterak nevěnuje, a její přípustnost tak patrně odvozuje od skutečnosti, že odvolací soud v poučení napadeného usnesení vyloučil přípustnost dovolání.
Ústavní soud se však domnívá, že se v dané věci - ex lege - nepřípustnost dovolání nepodává, neboť zde není dán žádný důvod nepřípustnosti podřaditelný pod ustanovení §238 občanského soudního řádu.
O tom, že daný typ rozhodnutí není ze zákona vyčleněn z přezkumu dovolacího soudu, pročež odpověď na otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku závisí na uvážení Nejvyššího soudu, ostatně (nepřímo) svědčí i obsah odůvodnění stěžovatelem dovolávaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013.
Navzdory poučení odvolacího soudu proto je namístě závěr, že dovolání proti napadenému usnesení krajského soudu není a priori nepřípustné, resp. jeho přípustnost závisí na uvážení dovolacího soudu.
Řídí-li se přitom dovolatel nesprávným poučením, je dovolání dle ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř. přípustné ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu.
Ústavní soud tedy odmítá stěžovatelovu ústavní stížnosti v otevřené lhůtě pro podání dovolání, pročež odmítnutí ústavní stížnosti nemůže představovat denegationis iustitiae.
Odmítnutím posuzované ústavní stížnosti tak Ústavní soud stěžovatele nikterak nepoškozuje; veden zásadou subsidiarity, jež řízení před Ústavním soudem zpravidla ovládá, však musí náležitě reflektovat skutečnost, že má-li se ke stěžovatelem nastolené (právní) otázce přinejmenším kvazimeritorně vyjádřit, musí mít takovou možnost nejprve dovolací soud (srov. dikci ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Nadto není možné v posuzované věci přehlížet ani skutečnost, že stěžovatel v ústavní stížnosti mj. namítá, že o jeho žádosti rozhodoval namísto senátu pouze předseda senátu, a (městský) soud byl tedy nesprávně obsazen. Taková námitka je tak podřaditelná pod ustanovení §229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu. Pokud přitom stěžovatel uplatní v ústavní stížnosti tzv. zmatečnostní námitku, bez ohledu na to, že ústavní stížnost obsahuje i námitky jiné, dle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 1156/08, sp. zn. IV. ÚS 2889/09, sp. zn. II. ÚS 93/12, sp. zn. III. ÚS 3368/13 či sp. zn. III. ÚS 1325/14) je třeba hodnotit takovou ústavní stížnost bez dalšího jako nepřípustnou.
Z uvedených důvodů je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána předčasně.
Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost nepřípustnou, pročež ji musel podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout; o nepřípustnosti podání rozhoduje bez jednání soudce zpravodaj, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj