ECLI:CZ:US:2016:3.US.791.16.2
sp. zn. III. ÚS 791/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti H. P., zastoupené JUDr. Věrou Soldánovou, advokátkou se sídlem Brno, Orlí 490/14, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. prosince 2015 č. j. 19 Co 227/2015-496 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2015 č. j. 22 Nc 80/2013-371, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a D. P. a nezletilé N. P., zastoupené opatrovníkem statutárním městem Brno, Úřad městské části Brno-střed, se sídlem Brno, Dominikánská 264/2, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. prosince 2015 č. j. 19 Co 227/2015-496 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2015 č. j. 22 Nc 80/2013-371 se odkládá do vykonatelného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. března 2016, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") ze dne 2. prosince 2015 č. j. 19 Co 227/2015-496 byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 1. dubna 2015 č. j. 22 Nc 80/2013-371, kterým se - ve stručnosti - nezletilá dcera stěžovatelky svěřuje v každém lichém týdnu v kalendářním roce do péče matky (stěžovatelky) a v každém sudém týdnu v kalendářním roce do péče otce (vedlejšího účastníka). Současně byla tímto rozsudkem uložena matce i otci nezletilé povinnost platit výživné a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
3. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odložil vykonatelnost obou uvedených rozhodnutí, vůči nimž směřuje ústavní stížnost. Až do rozhodnutí odvolacího soudu se styk nezletilé s jejími rodiči realizoval podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2014 č. j. 38 Co 484/2013-121 v rozsahu od pátku 16.00 hodin do soboty 18.00 hodin v každém sudém týdnu v kalendářním roce. Usnesením téhož soudu ze dne 21. října 2015 č. j. 19 Co 323/2015-494, vydaným krátce před vyhlášením stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, bylo dokonce zrušeno usnesení soudu prvního stupně, ukládající matce umožnit otci styk s nezletilou na celý víkend (od pátku až do neděle). Do takto stabilizovaného prostředí měla nicméně zasáhnout napadená rozhodnutí, která radikálně změnila výchovný režim nezletilé s katastrofálním dopadem na její (zejména) psychické zdraví. Na podporu těchto tvrzení stěžovatelka poukazuje na zprávu ze dne 5. března 2016, vypracovanou psycholožkou PhDr. Martou Skulovou, popisující výsledky psychologického vyšetření její dcery. Tato zpráva je přiložena k ústavní stížnosti a podrobně popisuje chování nezletilé před realizací střídavé péče a po dvou jejích týdenních pobytech u otce. Výslovně upozorňuje rovněž na dekompenzaci nezletilé, na její "neurotické obtíže", jakož i na to, že nezletilá se nedokázala vypořádat s dlouhým odloučením od matky a zejména s ovlivňováním proti matce a členům rodiny otcem. K obdobným závěrům dospívá vedle uvedené psycholožky i Psychologická poradna pro děti, mládež a rodinu, kde je nezletilá sledována od roku 2013. Závěrem stěžovatelka dodává, že odklad vykonatelnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem, kterým je zájem dítěte. Přechodem do střídavé péče rodičů měla nezletilá nade vší pochybnost ztratit pocit jistoty a bezpečí, kterého se jí od matky po celou uplynulou dobu 3 let, kdy byla v její výlučné péči, dostává, a mohlo by u ní dojít k těžké psychické újmě.
4. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti napadených rozsudků jsou v dané věci splněny, a to s ohledem na možný dopad další realizace střídavé péče na zdraví nezletilé, na který upozorňuje přiložená zpráva o výsledku jejího psychologického vyšetření. V tomto ohledu není odklad vykonatelnosti v rozporu s veřejným zájmem, nýbrž je opodstatněn zájmem dítěte. Jakkoliv lze uznat, že je s ním spojený zásah do práv vedlejšího účastníka, ve vztahu k němuž bude mít toto rozhodnutí za následek omezení (nikoliv vyloučení) jeho styku s nezletilou, z hlediska poměřování tohoto zásahu s možnými dopady do práv nezletilé, které se promítají i do práv stěžovatelky, hrozí nepoměrně větší újma právě jim, byť v tuto chvíli nelze předvídat výsledek řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud zdůrazňuje, že následkem odkladu vykonatelnosti by mělo být zatímní ponechání dosavadní úpravy styku nezletilé s jejími rodiči. Zároveň si je vědom toho, že s ohledem na požadavek ochrany práv všech dotčených osob by měla být otázka, zda napadenými rozsudky byla porušena základní práva stěžovatelky, posouzena v co nejrychlejší době.
6. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2016
Jan Filip v. r.
předseda senátu