ECLI:CZ:US:2016:3.US.977.16.1
sp. zn. III. ÚS 977/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Tajčmanové, zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem, sídlem Lamačova 824/9, Praha 5 - Hlubočepy, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2015 č. j. 4 Co 116/2015-127, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2014 č. j. 30 Co 69/2013-81, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků jednotek Horšovský Týn, Boženy Němcové 142, 143, sídlem Boženy Němcové 142, Horšovský Týn, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 3. 2016 napadla stěžovatelka v záhlaví specifikované usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s požadavkem na zrušení výroku I. a II. usnesení vrchního soudu a v plném rozsahu usnesení městského soudu. Požadavek na zrušení odůvodnila tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva, konkrétně právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 11. 2012 č. j. 19 C 99/2012-26 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 1 996 Kč s příslušenstvím; její odvolání městský soud usnesením ze dne 12. 2. 2013 č. j. 30 Co 69/2013-45 odmítl (návrh na opravu odůvodnění rozsudku zamítl). Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedených v §229 odst. 1 písm. b) a písm. f), §229 odst. 3 a odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). O této žalobě rozhodl městský soud usnesením ze dne 31. 10. 2014 č. j. 30 Co 69/2013-81 tak, že řízení ze zmatečnostních důvodů podle §229 odst. 1 písm b) a f) o. s. ř. vyloučil k samostatnému řízení (výrok I.), žalobu ze zmatečnostních důvodů podle §229 odst. 3 a 4 o. s. ř. zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.); usnesení městského soudu napadla stěžovatelka odvoláním. Vrchní soud usnesením ze dne 3. 12. 2015 č. j. 4 Co 116/2015-127 odvolání proti výroku I. usnesení městského soudu odmítl (výrok I.), ve výroku II. a III. potvrdil usnesení městského soudu (s odstraněním písařské chyby - výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odmítavý výrok odůvodnil tím, že jde o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proto proti němu není odvolání přípustné. Zamítavý výrok odůvodnil zjištěním, že důvody zmatečnosti podle §229 odst. 3 a odst. 4 o. s. ř. nebyly naplněny. V poučení uvedl, že proti jeho usnesení je přípustné dovolání za podmínek uvedených v §237 o. s. ř.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že předložená ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítne Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. V nyní projednávaném případě byla stěžovatelka v napadeném usnesení vrchního soudu v souladu s občanským soudním řádem poučena o možnosti podání dovolání proti jeho rozhodnutí. Proto je třeba uzavřít, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a podaná ústavní stížnost je tudíž nepřípustná ve smyslu §75 zákona o Ústavním soudu.
6. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj