ECLI:CZ:US:2016:4.US.1255.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1255/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. R., 2) nezl. T. R., 3) nezl. B. R. a 4) H. R., všichni bez právního zastoupení, proti průtahům v řízení u Městského soudu v Praze senátem 28 Co, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 21. 4. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelů, respektive prvního stěžovatele s návrhem na nepokračování v průtazích v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 a Městským soudem v Praze senátem 28 Co a z důvodu porušení základního práva stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod. K zásahu do jeho práv mělo dojít nespecifikovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2016 v řízení ve věci nezletilých dětí. Současně stěžovatel požádal o přednostní projednání jeho věci a prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti o 60 dnů, kdy mu bude přiděleno bezplatné právní zastoupení. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 1302/10 a navrhl, aby Ústavní soud přikázal obecným soudům nepokračovat v porušování práv účastníků.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda tato splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podání stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel zejména není zastoupen advokátem a k podání ani nepřiložil napadené rozhodnutí (§30 odst. 1 a §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s podáními trpícími stejnými vadami, především absencí povinného zastoupení advokátem. Tento postup stěžovatel volí opakovaně, přestože již dříve byl poučen o náležitostech řádné ústavní stížnosti i o postupu k odstranění uvedených konkrétních nedostatků svých podání s tím, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí stěžovatelova podání (např. věci stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 3425/15, I. ÚS 3412/15, III. ÚS 3418/15 či II. ÚS 234/16).
5. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatků podání (návrhu); vyvodit nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) vůči navrhovateli pak lze tehdy, jestliže se vytknuté nedostatky ve lhůtě odstranit nezdaří.
6. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (v řízení o ústavní stížnosti) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, pak se Ústavnímu soudu jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
7. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud, stejně jako například ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 233/16, III. ÚS 239/16 či III. ÚS 1332/16 uchýlil i zde k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudce zpravodaj návrh stěžovatele mimo ústní jednání odmítl. Pokud pak stěžovatel ve svém podání žádal o přednostní projednání věci, Ústavní soud konstatuje, že se jedná o akcesorický návrh, který sdílí osud stěžovatelova návrhu (podání).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2016
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj