ECLI:CZ:US:2016:4.US.1294.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1294/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Josefa Kratkeho, zastoupeného Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Orlí 27, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 7 Cmo 383/2015, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. C 1199/RD27/KSCB, Fj 15108/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. C 1199/RD27/KSCB, Fj 15108/2015, v obchodním rejstříku vymazal údaj o stěžovateli jako jednateli navrhovatelky M a K s. r. o. a jako den zániku funkce zapsal 26. 6. 2015. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 7 Cmo 383/2015, odmítl odvolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu. V odůvodnění vyšel z §84 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen z. v. r.), a konstatoval, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, a není tak ani oprávněn podat odvolání - svědčí mu zvláštní ochrana podle §101 z. v. r.
Proti usnesením krajského a vrchního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 25. 4. 2016, ve znění doplněné doručeného dne 17. 5. 2016, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11, do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a do práv podle čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že byl vymazán z obchodního rejstříku jako jednatel společnosti, přestože rozhodnutí o odvolání bylo vydáno v rozporu se zákonem a je předmětem soudního přezkumu v souběžném řízení. Výmaz byl navíc proveden i přesto, že společnost jako navrhovatel nedoložila soudu stanovisko jeho osoby.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem; rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.
Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti. Přihlédl k povaze sporu, který vychází ze vztahů v rámci obchodní korporace a s tím souvisejícího zápisu (výmazu) osob v obchodním rejstříku. Odvolací soud řádně odůvodnil závěr, že stěžovatel v intencích §84 z. v. r. nebyl účastníkem rejstříkového řízení, a nemá tak ani procesní legitimaci k podání odvolání. Současně poukázal na to, že stěžovateli jako osobě zapisované do obchodního rejstříku v rámci zápisu společnosti (namísto toho) svědčí zvláštní ochrana podle §101 z. v. r. V této souvislosti nelze přehlédnout, že proti rozhodnutí o svém odvolání z funkce jednatele se stěžovatel brání v rámci souběžně vedeného soudního řízení; jeho případný úspěch by přitom měl za následek i napravení stavu, proti kterému brojí v nyní projednávané věci. Vzhledem k odmítnutí z procesních důvodů odvolací soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele ani tím, že se blíže nezabýval tvrzenou absencí stanoviska stěžovatele k navrhovanému výmazu.
Ústavní soud pro úplnost poukazuje na své usnesení ze dne 18. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1346/12 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž v obdobné věci vyložil, že právo na přístup k soudu v rámci řízení o výmazu osoby v obchodním rejstříku není absolutní, nýbrž může být předmětem omezení, mj. co do podmínek řízení. Taková omezení obstojí i z pohledu ústavně zaručených procesních práv, ledaže by zasahovala samotnou podstatu práva anebo by absentoval vztah proporcionality mezi cílem úpravy a prostředky k tomu použitými. V intencích požadavků judikatury Ústavního soudu obstojí rovněž úprava §84 ve spojení s §101 z. v. r.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu