ECLI:CZ:US:2016:4.US.1349.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1349/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. F., t. č. ve Vazební věznici v Brně, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2016, č. j. 8 Tdo 46/2016-46, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. června 2015, č. j. 13 To 197/2015-1821, a proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. dubna 2015, č. j. 1 T 7/2015-1718, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 36 a 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zločinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a) a b) a odst. 4 písm. a) a b) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců do věznice s dozorem; dále mu byl uložen trest propadnutí věcí nebo jiné majetkové hodnoty, specifikovaných v rozsudku. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve své (poněkud nepřehledné) ústavní stížnosti především zrekapituloval obsah napadených rozhodnutí a opravných prostředků. Uvedl, že trestná činnost byla odhalena na základě "sledování předstíraných převodů" - stěžovatel se nedopustil trestné činnosti jinak, než právě v souvislosti s těmito předstíranými převody. Z výpovědí svědků pak mělo jasně vyplynout, že policejní orgán překročil své pravomoci a vyprovokoval trestnou činnost, které se však stěžovatel nedopustil; má za to, že důkazy získaly orgány činné v trestním řízení nezákonným postupem, v trestním řízení jsou nepoužitelné, proto považuje napadená rozhodnutí za vadná a navrhuje jejich zrušení.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zásahu do tvrzených práv - při současné rekapitulaci a komentování napadených rozhodnutí. Ústavní soud je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti povolán reagovat pouze na taková případná pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. To znamená, že ne každý postup soudu je způsobilý zásahu do základních práv nebo svobod, byť to tak odsouzený subjektivně vnímá. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů bylo porušeno stěžovatelovo základní právo - na spravedlivý proces, což však Ústavní soud neshledal.
Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatel byl článkem řetězu zabývajícího se prodejem zbraní a střeliva utajenému svědkovi. Na základě sledování telekomunikačního provozu byly zjištěny další články až k původci zbraní. Z provedených důkazů přitom vyplynulo, že to byl právě stěžovatel, kdo obchodování řídil, což se projevilo i nejvyšším uděleným trestem, přičemž soud zohlednil i fakt, že stěžovatel se trestného jednání dopustil v době podmíněného odsouzení, které bude zjevně přeměněno také na nepodmíněný trest odnětí svobody.
Námitky užité v ústavní stížnosti stěžovatel předložil již s dovoláním Nejvyššímu soudu, který se jimi důkladně zabýval a vypořádal se s nimi zcela dostatečným způsobem. Soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Stěžovatel sice může tyto závěry subjektivně považovat za nesprávné, jeho vnímání však není způsobilé zkrátit jej v zaručených právech a založit tak důvodnost ústavní stížnosti.
Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu