ECLI:CZ:US:2016:4.US.1406.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1406/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Jiřího Holase, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II/12, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2015 č. j. 24 Co 426/2015-96 a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2015 č. j. 11 C 26/2014-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 3. května 2016, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí vždy zjišťovat, zda jsou splněny všechny formální náležitosti návrhu stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání citovaným zákonem.
Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Projednávaná ústavní stížnost ve svém petitu směřuje proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2015 č. j. 11 C 26/2014-89, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dále pak stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2015 č. j. 24 Co 426/2015-96, kterým bylo uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Ačkoliv v odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje rovněž na další rozhodnutí soudu prvého stupně ze dne 8. dubna 2016, v petitu proti tomuto rozhodnutí nebrojí, a Ústavní soud se jím proto nezabýval.
Za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatel k ochraně svých práv využil, je nutno považovat usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2015 č. j. 24 Co 426/2015-96. Krajský soud v Hradci Králové Ústavnímu soudu telefonicky sdělil, že předmětné soudní rozhodnutí bylo vloženo do schránky stěžovatele dne 10. prosince 2015 (viz úřední záznam č. l. IV. ÚS 1406/16-8). Tuto skutečnost ověřil jmenovaný soud nahlédnutím do spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 C 26/2014.
Jelikož ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 2. května 2016, Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nepodal ústavní stížnost v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě. Zmeškání uvedené lhůty Ústavní soud nemůže prominout, neboť je vázán kogentním ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud soudcem zpravodajem o odmítnutí ústavní stížnosti dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro její opožděnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj