ECLI:CZ:US:2016:4.US.1486.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1486/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti PhDr. Zdeňka Šváchy, zastoupeného Janem Vučkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 694/32, proti příkazu k domovní prohlídce, vydanému Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 16. března 2016, sp. zn. 1 Nt 4519/2016, a proti postupu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV, spočívajícím v zajištění a zadržení věcí v řízení vedeném pod č. j. KRPA-398985-129/TČ-2015-001174, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 8 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil napadeným příkazem domovní prohlídku v bytě, jehož uživatelem je stěžovatel; téhož dne byla domovní prohlídka provedena a při ní byly vydány předměty specifikované v protokolu.
Stěžovatel má za to, že příkaz k domovní prohlídce není dostatečně odůvodněn a není patrný vztah stěžovatele se stíhanou trestnou činnosti; návrh na vydání příkazu nebyl podroben soudnímu přezkumu a nebyl vydán nestranným a zákonným soudcem. Věci získané domovní prohlídkou orgány činné v trestním řízení využívají v trestním řízení. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti podrobně popsal, v čem spatřuje porušení svých zaručených práv, i důvody, které jej vedly k podání ústavní stížnosti. Odkázal přitom na judikaturu Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 3073/10, sp. zn. II. ÚS 362/06, sp. zn. I. ÚS 536/06, sp. zn. II. ÚS 2979/10, sp. zn. IV. ÚS 3370/10, sp. zn. I. ÚS 2787/13 či sp. zn. I. ÚS 2024/15). Podle jeho přesvědčení soud nekriticky převzal tvrzení uvedená v návrhu na provedení domovní prohlídky i s pravopisnými chybami, což zajisté nesvědčí o důkladném přezkumu předloženého návrhu. Dále stěžovatel namítl, že ve věci rozhodoval nepříslušný soud, neboť jak je i z napadeného příkazu zřejmé, trestná činnost se měla odehrávat na území Prahy 7 - k tomu poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. S ohledem na uvedené okolnosti namítá stěžovatel protiústavnost postupu orgánů činných v trestním řízení a navrhl zrušení příkazu k domovní prohlídce a vyslovení zákazu porušování Policii ČR základních práv a obnovení stavu před porušením vydáním zajištěných věcí.
Jakkoliv se stěžovatel domáhá zrušení příkazů k prohlídce, vyslovení zákazu pokračovat v porušování jeho práv a obnovení původního stavu, ústavní stížnost směřuje především proti splnění formálních a materiálních náležitostí vydaného příkazu k domovní prohlídce. Ústavní soud však není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do rozhodování těchto soudů zasahovat - tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele obecné soudy vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Ústavní soud je proto ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, který by byl podle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, povede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 byla porušena základní práva stěžovatele, což však neshledal.
Podle ustanovení §82 a §83 trestního řádu nařídí soud domovní prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení; takový příkaz musí výt vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle §160 odst. 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést; vždy je třeba uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Příkaz musí být doručen osobě, u níž se prohlídka koná, a to při prohlídce, v případě existence překážek do 24 hodin od jejich odpadnutí. Na základě příkazu provede domovní prohlídku policejní orgán.
Stěžovatel byl řádně poučen podle ustanovení §78 odst. 1 - 3, §79 odst. 1 - 6, §85 odst. 1 a 2 a §85a trestního řádu. Jak z protokolu o provedení domovní prohlídky vyplývá, orgány činné v trestním řízení učinily pokus o výslechy podle ustanovení §84 trestního řádu, stěžovatel však vypovídat odmítl; proti obsahu protokolu nic nenamítal. Protokol je podepsán i stěžovatelem, který svým podpisem současně potvrzuje převzetí potvrzení o odebrání věcí - opisu protokolu.
Pakliže z odůvodnění příkazu není, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, co vedlo soud k jeho vydání, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se bezprostředně dotýká ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 12 Listiny - v daném případě však zde taková vada není. Jakkoliv tedy stěžovatel může nedostatečnost pociťovat, Ústavní soud má za to, že příkaz splňuje judikaturou stanovené meze pro nařízení, a potažmo i provedení domovní prohlídky. Z odůvodnění příkazu je totiž patrné, jaké okolnosti vedly soud k jeho vydání, podrobně je zde, obdobně jako i v podnětu na vydání příkazu, popsán sled úkonů, na jejichž základě orgány činné v trestním řízení dospěly ke vztahu mezi stěžovatelem a stíhanou trestnou činností. Stěžovateli bylo navíc již předtím doručeno usnesení o zahájení jeho trestního stíhání pro jednání, k němuž se domovní prohlídka vztahovala. Samotný fakt, že odůvodnění obsahuje chyby shodné, jako jsou uvedeny v podnětu k vydání příkazu, sice nesvědčí o pečlivosti soudce při vydání příkazu k domovní prohlídce, a takové pochybení by se v rozhodovací činnosti soudů nemělo vyskytovat; nejde se však o vadu, která by stěžovatele zkrátila v jeho ústavně zaručených právech.
Jde-li v této souvislosti o místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 k vydání příkazu, je vhodné zrekapitulovat události příkazu předcházející:
Orgánem činným v trestním řízení, který začal šetřit neoprávněné přisvojení osobních údajů tlumočnice (poškozené) neznámým pachatelem, bylo Obvodní ředitelství policie Praha 1. Jeho obvod zahrnuje území Prahy 1, Prahy 6 a Prahy 7. Jak je patrné i z přípisu zaslaného stěžovatelem (jeho příloha č. 6), policejní orgán se za účelem zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu zjištěných čísel k dané věci, obrátil s podnětem k vydání příkazu na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 - tedy na jedno z možných státních zastupitelství ve svém obvodu. Na základě návrhu státního zastupitelství pak vydal Obvodní soud pro Prahu 6 navržený příkaz.
Dalším šetřením policejního orgánu byl objeven vztah k osobě stěžovatele. Když se odehrál prvotní kontakt policie se stěžovatelem dne 15. 3. 2016 a vyšla najevo potřeba zajistit potřebné důkazy, postupoval vyšetřovatel opět cestou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Zde je možno odkázat i na stěžovatelem citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 4/14, v němž se v odst. 110 uvádí: "Jak je zřejmé z rekapitulace právní úpravy uvedené výše, trestní řád na jednu stranu zakotvuje jasná pravidla místní příslušnosti soudu ve svém §18, jinak tomu však je v případě příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení. Ustanovení §26 trestního řádu totiž sice stanoví, že příslušný je soud okresní, z hlediska místní příslušnosti však v podstatě odkazuje na příslušnost státního zastupitelství, resp. státního zástupce ("v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh")." Je tedy zjevné, že s ohledem na příslušné předchozí kroky byl Obvodní soud pro Prahu 6 příslušný.
Došlo-li k postoupení věci teprve po provedení domovní prohlídky, je pochopitelné, že stěžovatel může subjektivně postup orgánů činných v trestním řízení vnímat jako nesprávný. Popsaným postupem však nemohlo dojít k porušení §18 trestního řádu, a nejde tedy ani o porušení základních práv stěžovatele. Právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) je v rámci přípravného řízení třeba vykládat jako institucionální záruku v rozhodování o krocích, které budou orgány činné v trestním řízení provádět; zaručuje, že důvodnost domovní prohlídky posoudí jen nezávislý a nestranný soud, nikoliv jiný orgán (veřejné moci). Za dané situace proto ani zde Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu proto senát usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu