ECLI:CZ:US:2016:4.US.1608.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1608/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti PhDr. Blanky Munclingerové, zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2016, č. j. 21 Cdo 5497/2015-597, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2015, č. j. 16 Co 70/2015-572, a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 12. 2014, č. j. 11 C 97/2011-537, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 19. 12. 2014, č. j. 11 C 97/2011-537, zamítl žalobu stěžovatelky na obnovu řízení ve věci neplatnosti její výpovědi z pracovního poměru; v odůvodnění konstatoval, že stěžovatelkou nově předložené důkazy nemohou přivodit rozhodnutí ve věci, které by pro ni bylo příznivější. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 6. 2015, č. j. 16 Co 70/2015-572, potvrdil usnesení okresního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 2. 2016, č. j. 21 Cdo 5497/2015-597, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu.
Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 18. 5. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod spočívající v tom, že soudu předložila důkazy, které vyvracejí oprávněnost jejího propuštění pro nadbytečnost.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Jeho úkolem je výhradně posuzovat, zda z jejich strany nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.
Obecné soudy ústavně konformním způsobem vyhodnotily stěžovatelkou tvrzené důvody obnovy řízení ve věci neplatnosti její výpovědi z pracovního poměru. Dostatečně odůvodnily závěr, že stěžovatelkou nově získané a soudu předložené důkazy nemohou přivodit rozhodnutí ve věci, které by pro ni bylo příznivější. Konstatovaly, že na posouzení věci by nemohlo nic změnit, i pokud by bylo prokázáno - jak o to stěžovatelka usilovala, že její práci převzala jiná pracovnice, která k ní neměla patřičnou kvalifikaci. Ani se započtením sporného úvazku (který převzala jiná pracovnice a obnášel rozsah 0,2) by stěžovatelku nebylo možno nadále zaměstnávat na plný pracovní úvazek; i tak by byly dány důvody pro vydání podkladového rozhodnutí o organizačních změnách a z něj vyplývající snížení úvazku na dané pracovní pozici.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4.října 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu