ECLI:CZ:US:2016:4.US.1624.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1624/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. června 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti Mont Fort Praha, s. r. o., se sídlem Pertoldova 3345/8, 143 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Ladislavem Polákem, advokátem se sídlem Na Florenci 1, 110 00 Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2016 č. j. 11 C 61/2016-28, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2016 domáhá zrušení v záhlaví usnesení označeného rozhodnutí pro údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zaručujícího právo na spravedlivý proces.
II.
Z připojeného usnesení i obsahu projednávané ústavní stížnosti se zjišťuje, že:
U Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též "nalézací soud") probíhal pod sp. zn. 11 C 61/2016-28 občanskoprávní spor ve věci žalobců 1) Zdeňky Hochmannové, 2) Josefa Krůty, 3) Ivany Krůtové a 4) MONT FORT Praha, s. r. o. (dále rovněž "stěžovatelka") proti žalovanému Ing. Jiřímu Fischerovi o žalobě na určení vlastnického práva a uložení povinnosti žalovanému.
Po podání žaloby se žalobci návrhem doručeným nalézacímu soudu dne 15. 3. 2016 domáhali nařízení předběžného opatření s tím, aby žalovanému bylo soudem zakázáno jakýmkoliv způsobem zasahovat do užívacího práva žalobce 4) k objektu občanské vybavenosti na adrese Praha 4 - Modřany, Pertoldova 3345/ 8 a bylo mu uloženo obnovit dodávku tepla a teplé vody.
Dne 16. 3. 2016 bylo nalézacím soudem rozhodnuto o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření usnesením č. j. 11 C 61/2016-16. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobců do datové schránky dne 17. 3. 2016.
Podáním, doručeným soudu dne 24. 3. 2016, vzali žalobci svůj návrh na nařízení předběžného opatření zpět.
Usnesením nalézacího soudu ze dne 13. 5. 2016 č. j. 11 C 61/2016-28 bylo rozhodnuto, že k podání žalobců ze dne 23. 3. 2016, jímž byl vzat zpět návrh na zahájení řízení o nařízení předběžného opatření ze dne 15. 3. 2016, se nepřihlíží. Nalézací soud v odůvodnění napadeného usnesení s odkazem na ustanovení §41a odst. 4 občanského soudního řádu uvedl, že úkon účastníka může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. Uvedl, že podle ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. se k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, nepřihlíží.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že nesouhlasí s důvody, pro které byl návrh na nařízení předběžného opatření, doručený soudu dne 15. 3. 2016, zamítnut. Proti zamítavému rozhodnutí proto stěžovatelka údajně "zamýšlela podat odvolání". Protože však následně žalovaný dodávku tepla a teplé vody v objektu užívaném stěžovatelkou obnovil, vzala návrh na nařízení předběžného opatření zpět. Dne 6. 4. 2016 se soud žalobkyně dotázal, zda trvá na zpětvzetí návrhu na nařízení předběžného opatření. Na tento dotaz prý odpověděla stěžovatelka kladně.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že svým podáním ze dne 22. 3. 2016 "nic neodvolávala", ale vzala svůj návrh zpět ve smyslu ustanovení §96 odst. 1 o. s. ř., Proto ji prý překvapil postup obvodního soudu, jestliže o tomto zpětvzetí návrhu rozhodl za použití ustanovení §41a odst. 3, odst. 4 o. s. ř. Stěžovatelka považuje napadené usnesení za nepředvídatelné, porušující příslušná ustanovení občanského soudního řádu a tedy i její právo na spravedlivý proces.
IV.
Ústavní soud neshledal, že by v projednávané věci postupem nalézacího soudu, který nepovažoval zpětvzetí návrhu na nařízení předběžného opatření za právní úkon způsobilý založit procesní důsledky požadované stěžovatelem, tj. zastavení řízení (resp. zrušení zamítavého usnesení), došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces a ústavní stížnost tedy shledal zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti není jednou z instancí soustavy obecných soudů. Proto není v jeho pravomoci rušit ani taková rozhodnutí obecných soudů, u nichž sice došlo k pochybení při interpretaci podústavního práva, které však ve svém důsledku nepředstavuje porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
V souvislosti s rozhodováním o ústavních stížnostech, namířených proti předběžným opatřením ostatně Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjadřuje názor, že ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je oprávněn přezkoumávat spravedlnost soudního řízení jako celku, nikoli jen jeho dílčích rozhodnutí, byť i tato rozhodnutí nabývají právní moci a není proti nim přípustný opravný prostředek.
Ústavní soud může přitakat námitkám stěžovatelky, že postup obvodního soudu nemá oporu v procesních předpisech a naopak byl na místě postup podle ustanovení §96 odst. 2 o. s. ř.
Podle názoru Ústavního soudu však toto pochybení při aplikaci podústavního práva postrádá ústavněprávní dimenzi. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že z praktického hlediska by se zrušením napadeného usnesení a eventuálním zastavením řízení o návrhu na nařízení exekuce, postavení stěžovatelky v projednávané věci, resp. v probíhajícím řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 61/2016 nijak nezměnilo. Stěžovatelka se domáhala nařízení předběžného opatření - obnovení dodávky tepla a teplé vody, k čemuž již v mezidobí došlo, takže účel sledovaný předběžným opatřením byl splněn. Stěžovatelce v případě opakování téže situace nebude nic bránit v tom, aby svůj návrh podala znovu.
Z obsahu napadeného usnesení i ústavní stížnosti stěžovatelky je zřejmé, že žalobkyně podáním došlým soudu dne 24. 3. 2016 vzala návrh na nařízení předběžného opatření zpět za situace, v níž o jejím návrhu bylo již dne 16. 3. 2016 rozhodnuto zamítavým rozhodnutím, přičemž zpětvzetím návrhu na nařízení předběžného opatření, jako jednostranným procesním úkonem, hodlala stěžovatelka dosáhnout zastavení řízení o jejím návrhu, případně zrušení zamítavého usnesení. Tvrzení stěžovatelky, že zamítavé usnesení zamýšlela napadnout odvoláním, lze tak, s ohledem na další procesní úkony stěžovatelky, považovat za účelové.
Ústavní soud závěrem připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou zásadně záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost jimi vydaných rozhodnutí, pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo. I když tedy napadené usnesení Ústavní soud neshledal správným, dospěl k závěru, že toto pochybení nedosahuje roviny ústavněprávní a nepředstavuje tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu