ECLI:CZ:US:2016:4.US.1694.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1694/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Františka Novotného, zastoupeného Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem se sídlem Praha 2, nám. Míru 341/15, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 5. 4. 2016 č. j. ZT 95/2016-56 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Louny, oddělení hospodářské kriminality ze dne 2. 3. 2016 č. j. KRPU-207201-215/TČ-2015-040781-71, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Louny, oddělení hospodářské kriminality, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin neoprávněného nakládání s odpady podle §298 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a přečin poškození a ohrožení životního prostředí podle §293 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel namítá, že policejní orgán porušil jeho právo na presumpci neviny tím, že jej považoval již na samém počátku trestního řízení za pachatele trestného činu. Poukazuje na to, že policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání použitou terminologií vyslovoval své subjektivní přesvědčení, že stěžovatel je pachatelem stíhaného skutku. Policejní orgán, jakož i dozorující státní zástupkyně, tak podle něj nahrazovali činnost nezávislého soudu, který teprve bude rozhodovat o jeho vině či nevině.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud musí připomenout, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 511/02).
Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Není smyslem usnesení o zahájení trestního stíhání vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 539/98).
Je patrné, že stěžovatel nezpochybňuje samotné důvody, na základě kterých bylo proti němu zahájeno trestní stíhání. Předmětem jeho námitek se jeví použitá terminologie, která podle něj vyjadřuje přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o jeho trestní odpovědnosti a představuje tak porušení zásady presumpce neviny.
Ústavní soud však této námitce nemůže přisvědčit. Lze připustit, že některé formulace použité v odůvodnění napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání jsou nevhodné, zejména pak obraty "...Trestná činnost je Novotnému prokázána..." či "...bylo jednoznačně prokázáno, že shora uvedených přečinů se dopustil František Novotný..." (č. l. 8 napadeného usnesení policejního orgánu). Z obsahového hlediska však odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele představuje plnění zákonné povinnosti policejního orgánu přesvědčivým způsobem odůvodnit splnění všech podmínek pro zahájení trestního stíhání (srov. §160 odst. 1 trestního řádu).
Uvedená nevhodná slovní spojení v žádném případě nelze považovat za porušení zásad spravedlivého (řádného) procesu ani však chápat jako porušení presumpce neviny, které by mohlo odůvodňovat kasační zásah Ústavního soudu.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Jaromír Jirsa
předseda senátu